přihlížet. Vychováváme-li myslící a vnímající dítě v určitém úseku jeho života právě v souladu s jeho
rozvíjejícími se silami, posilujeme tím celou jeho budoucí osobnost tak, že se toto zesilování stává
zdrojem síly po celý život. Pracujeme-li v jistém životním období proti směru vývoje, člověka tím
oslabujeme.
V poznání zvláštních požadavků určitých životních období spočívá základ pro věcný rozvrh učiva.
Spočívá v něm však také jiné hledisko pro způsob vyučování v různých životních obdobích, která po
sobě následují. Dosažením devátého roku bude nutno seznámit dítě do určitého stupně se vším, co
s vývojem kultury vplynulo do lidského života. Právě v těchto prvních školních letech musí být správně
vyučováno psaní a čtení; ale toto vyučování musí být vedeno tak, že je brán ohled na vývoj dítěte
v tomto úseku života. Vyučuje-li se tak, že je kladen důraz jen na abstraktní osvojování si zručnosti,
zakrňuje přirozenost vůle a myšlení. Naproti tomu, vyučuje-li se dítě tak, že je na tom zúčastněno celou
svou bytostí, vyvíjí se všestranně. Dětským kreslením a jednoduchým malováním rozvíjí osobnost
člověka svůj zájem na tom, co koná. Proto by mělo psaní vycházet z kreslení. Z tohoto kreslení, při
kterém se uplatňuje umělecký smysl dítěte, mají být vyvíjeny tvary písmen. Z práce, která umělecky
přitahuje celou bytost člověka, má být odvozeno psaní, které vede ke smysluplné rozumovosti.
A teprve z psaní nechme vyvstávat čtení, které silně vtahuje pozornost do oblasti intelektu.
Chápeme-li, jak těžce se z umělecké výchovy dítěte vytváří rozumovost, o to více se budeme snažit
dát umění v prvních školních letech vyučování přiměřené postavení. Budeme pak moci do vyučování
správně zařadit hudební a výtvarné umění a výchovu k umění přiměřeně spojit s tělovýchovou. Tělocvik
a pohybové hry učiníme projevem cítění, které bude podporováno hudebním nebo recitačním
uměním. Eurytmie, smysluplný pohyb, nastoupí na místo pouhé tělesné anatomie a fyziologie. A pak
se pozná, jaká mocná síla, která vytváří sílu vůle a cítění, tkví v uměleckém vyučování. Skutečně
prospěšní ale budou pro lidstvo jen takoví učitelé, kteří budou umět zde uvedeným způsobem
vychovávat a vzdělávat a kteří budou na základě lidského poznání pronikavě vidět souvislosti mezi
jejich metodou a silami projevujícími se v určitém životním období. Skutečným vychovatelem
a učitelem není ten, kdo si osvojil pedagogiku jako vědu o výchově dítěte, ale ten, ve kterém procitl
pedagog na základě poznání člověka.
Pro rozvoj myšlení je důležité to, aby si dítě před devátým rokem svého života vyvinulo vztah ke
světu podobně, jako má člověk sklon vytvářet si ho ve své představě. Nemá-li fantazii samotný
vychovatel, nerozvine představivost ani v dítěti pouze tím, že pohádkovým a podobným líčením nechá
žít v jeho mysli svět rostlin a zvířat, vzduchu a hvězdného světa. Chceme-li rozšířit v určitých mezích
oprávněné názorné vyučování na základě materialistického smýšlení, nebereme v úvahu to, že v lidské
bytosti musí být vyvíjeny také síly, které nemohou být zprostředkovány samotným pozorováním. Tak
nacházíme souvislost mezi čistě paměťovým osvojováním si určitých věcí v souvislosti s vývojovými
silami dítěte od jeho šestého nebo sedmého roku až do čtrnácti let. A na této vlastnosti lidské
přirozenosti mají být vyučovány počty. Právě to může být použito k rozvíjení sil paměti. Hestliže to
nebereme v úvahu, potom je právě při vyučování počtů nepedagogicky dávána přednost názornému
prvku před prvkem tvořícím paměť.
Této chyby se dopouštíme, když se stále za každou cenu úzkostlivě snažíme, aby dítě rozumělo
všemu, co se mu podává. Tato snaha je jistě založena na dobré vůli. Nepočítá se však s tím, jak je pro
člověka důležité to, když v pozdějším věku ve své duši opět probudí to, co si dříve pouze zapamatoval
Prejsť na výsledky vyhľadávania