14
Svobodná škola a trojčlennost
Veřejné pěstování duchovního života ve výchově a škole se stalo v novější době čím dál
tím více záležitostí státu. Myšlenka, že školství je zál ežitostí, o kterou se musí starat stát, je
v přítomné době tak hluboce zakořeněna v myslích lidí, že každý, kdo by se o tom odvážil
zapochybovat, by byl pokládán za „ideologa“, jemuž je svě t cizí. A přece právě v této oblasti
života spočívá něco, co je zapotřebí prozkoumat s největší vážností. Neboť právě ti, kteří
uvedeným způsobem uvažují o „odcizenosti se světu“, nemají ani zdání, jakou světu cizí věc
obhajují. Naše školství nese obzvláště charakteristické znaky, které jsou obrazem
sestupného vývoje v kulturním životě nynějšího lidstva. Novodobé státy se sv ým kulturním
postojem nepřizpůsobily požadavkům života. Zastávají nap ř. postoj, který hospodářským
požadavkům současného lidstva nepostačuje. Takovou zaostalo st vtiskly i školství, když je
vytrhly z náboženských společenství a učinily je na sobě závislé. Školství všech stupňů
vychovává lidi tak, jak to stát potřebuje. Ve školských zařízeních se odráží potřeby státu.
Sice se mnoho mluví o všeobecné výchově člověka atp., o tom, o co je třeba usilovat, avšak
současný člověk se cítí nevědomky tak silně článkem st átního řádu, že ani nepozoruje, že
mluví o všeobecné výchově člověka a míní tím vlastně výchovu potřebného sluhy státu.
V tomto vztahu neslibuje dnešní smýšlení socialisticky myslícího člověka nic dobrého.
Je tu snaha přeměnit stát ve velkou hospodářskou organiz aci. V ní má pokračovat státní
škola. To by zvětšilo všechny chyby nynější doby nej větší měrou. Dosud se v této škole
nacházelo ještě mnohé z toho, co pocházelo z doby, kdy stát ještě tolik neovládal tuto
vyučovací podstatu. Samozřejmě, že si nemůžeme přát návr at vlády ducha, který pochází
z oněch starých dob. Měla by tu však existovat snaha vnášet d o školy nového ducha
pokročilého lidstva. Tento duch v ní nebude, když bude stát přeměněn v hospodářskou
organizaci a škola přetvořena tak, že z ní vyjdou lidé, kteří budou v této hospodářské
organizaci nejupotřebitelnějšími pracovními stroji. Mno ho se dnes mluví o „jednotné
škole“. Nesejde na tom, že si dnes člověk pod názvem „jednotná škola“ představuje něco
velmi krásného. Neboť tvoří -li škola organický článek nějaké hospodářské organizace, n ení
to nic krásného.
V přítomnosti musí záležet na tom, aby byla škola úplně z akotvena ve svobodném
duchovním životě. Co se má vyučovat a co se má výchovou dosáhnout, musí pramenit jen
z poznatků o člověku vyrůstajících z jeho individuálních vloh. Pravdivá antropologie má být
základem výchovy a vyučování. Nemá být kladena otázka: Co potřebuje člověk vědět a umět
pro existující sociální stát? Nýbrž: Jaké vlohy má člo věk a co v něm může být vyvinuto?
Prejsť na výsledky vyhľadávania