16
může individuální schopnosti žáka svobodně rozvíjet,
poněvadž jeho vlastní schopnosti
mohly svobodně působit.
V mé knize „Hlavní body sociální otázky jako životní nutn ost pro přítomnost
i budo ucnost“ jsem se pokusil poukázat na to, že v životním názoru vedoucích stranických
socialistů žije dále v podstatě jen do jistého extrému přivedené měšťácké sm ýšlení
posledních tří až čtyř století. Je to iluze těchto s ocialistů, představují-li si, že jejic h ideje
znamenají úplný zlom v tomto myšlenkovém světě. Ničím takovým však nejsou; j sou to jen
zvláštně zabarvené ideje měšťáckého pojetí života na zákla dě cítění a pociťování
proletariátu. To se zvláště silně projevuje ve stanovi sku, které tito socialističtí vůdcové
zaujímají k duchovnímu životu a jeho začlenění do sociálního organismu. Tím, že
hospodářský život nabyl v měšťácké společenské organizaci posledních století ne obyčejné
důležitosti, upadl duchovní život do silné závislost i na hospodářském životě. Vědomí
o duchovním životě, který má základ v sobě samém a jehož se účastní též lidská duše, se
ztratilo. Názor na přírodu a industrializace při této ztrátě spolupůsobily. S tím souvisí
i způsob, jakým je v novější době včleněna škola do společenského organismu . Hlavním
požadavkem se stalo učinit člověka potřebným pro vnější život ve státě a v hospodářství. Že
by měl být v prvé řadě jako duševní bytost vyplněn vědomím své sou vislosti s duchovním
řádem věcí a že má tímto svým vědomím dávat státu a hospodářství, v nichž žije, smysl, na
to se myslelo stále méně. Hlavy se řídily stále méně duchovním světovým řádem a stále více
hospodářskými poměry výroby. U měšťáků takový přístup způsobil citové usměrnění
duševního života. Vůdcové proletariátu z něj učinili teoretické pojetí, životní dogma. Toto
životní dogma by se projevilo destruktivně, kdyby se mělo v budoucnosti stát základem pro
budování školství. Jelikož se přece ve skutečnosti an i z toho nejlepšího hospodářského
útvaru sociálního organismu nemůže vyvinout žádné pěstování pravého duchovního života
a zvláště pak žádná plodná školská zařízení, muselo by zprvu toto opatření vycházet
z pokračování starého myšlenkového světa. Strany, které b y chtěly být nositeli nového
utváření života, by musely přenechat pěstování duchovní ch hodnot ve školách nositelům
starých světových názorů. Poněvadž však za takových poměrů nemůže vzejít vnitřní vztah
dorůstající generace k dále pěstovaným starým názorům, musel by duševní život čím dál
tím více zahnívat. Duše této generace by zpustly působ ením nepravdivého životního
názoru, který jim nemůže být zdrojem vnitřní síly. L idé by byli bytostmi bez duše ve
společenském řádu, vzešlém z industrializace.
Aby se to nestalo, snaží se podnět trojčlennosti soci álního organismu o úplné odloučení
školství od státního a hospodářského života. Sociální začlenění osob zúčastněný ch na
školství nemá záviset na žádných jiných lidech, než na z aměstnaných ve školství. Správa
Prejsť na výsledky vyhľadávania