18
nebude poznáno to pravé. A
je vlastně pouze potřeba nepředpojatě nahlédnout na náš
přítomný duševní život a jeho rozháranost, s jeho nepatrným pochopením pro lidskou duši,
aby bylo poznáno to pravé.
Čeho je zapotřebí
Smysl pro skutečnost, který žije v ideji trojčlenného sociálního organismu, nevystihne
ten, kdo jej srovnává s myšlenkami, které jsme si osvojili z praxe, z tradic daných nám
výchovou a životními návyky. Tyto tradice vedly k navyklému myšlení a cítění, které již život
překonal , a to je právě příčinou našich zmatků ve společnosti i ve státě. Ten, kdo říká:
„Trojčlennost nebere ohled na to, z jakých podnětů dosud společenské uspořádání
vyrůstalo“, ten žije v iluzi, že přemožení těchto podnětů je hříchem proti všem
společenským zvyklostem. Myšlenka trojčlennosti je vš ak založena na poznatku, že víra
v další trvání těchto podnětů je nejsilnější brzdou zdrav ého pokroku lidstva na současném
stupni vývoje.
To, že staré podněty nemohou dále fungovat, by se mělo poznat ze skutečnosti, že
pozbyly svoji průbojnou sílu potřebnou pro produkti vní práci lidí. Hospodářské podněty,
které v minulosti vedly k výnosu kapitálu a k výdělku, mohly tak dlouho působit jen proto,
že v těchto starých životních hodnotách zbylo ještě dostat ek toho, k čemu člověk mohl mít
náklonnost a lásku. Tyto životní hodnoty se v uplynulém období zřetelně ukázaly jako
vyčerpané. A stále více přibývalo lidí, kteří jako kapitalisté již nev ěděli, nač mají hromadit
kapitál a těch, kteří brali mzdu a nevěděli, za jakým účelem pracují.
Výsledkem vyčerpání těchto podnětů ve státním zařízení bylo to, že v novější době
mnozí lidé zcela samozřejmě pokládali stát za samoúčelný a zapomněli na to, že stát je tu
z vůle lidu. Na stát můžeme pohlížet jako na samoúčelný je n tehdy, jestliže se vnitřní
individuální realizace lidské bytosti vytratila tak dalece , že není žádána ani ona, ani z ní
plynoucí státní zařízení. Pak se totiž musí všemi mož nými státními zařízeními hledat jejich
vlastní podstata, která ale odporuje jejich vlastnímu pos lání. Člověk se bude snažit vkládat
do státních zařízení „více“ než je třeba pro existenci v něm žijících lidí. Každé takovéto „více“
pro stát je však vysvědčením, znamenajícím zchudnutí těch lidí, kteří stát udržují.
V duchovním životě se neplodnost starých podnětů projevuje nedůvěrou, která se staví
proti duchu. Lidé mají zájem o to, co vyrůstá z neduchovních životních poměrů; na to si tvoří
Prejsť na výsledky vyhľadávania