20
Schopnost k práci, vůle k práci a trojčlennost sociálního
organismu
Socialisticky myslící osobnosti spatřují v dosavadní formě zisku v hospodářském životě
popud k činnosti, jehož odstraněním bude podle nich dosaženo zdravějších sociálních
poměrů, než jsou nynější. Pro tyto osobnosti se stan e naléhavá tato otázka: Co přiměje lidi,
aby dali v nutné a zvýšené míře své schopnosti do služeb hospodářské v ýroby, až nebude
moci působit egoismus, který nalézá své uspokojení v zisku? Ti, kteří pomýšlejí na
socializaci, této otázce nevěnují dostatečnou pozornos t. Požadavek, že v budoucnu nesmí
již člověk pracovat jen pro sebe, nýbrž pro „společenst ví“, zůstane bezpředmětný, dokud
nebudou získány opravdové poznatky o tom, jakým způsobem je možné přimět lidi k tomu,
aby pracovali pro „společenství“ tak ochotně, jako pro sebe. Člověk by se samozřejmě mohl
oddat mínění, že ústřední správa postaví každého na jeho pracoviště a bude pak také moci
díky této organizaci práce z ústřední správy spravedlivě rozdělit pracovní výrobky. Takovéto
mínění se však zakládá na omylu. Bere sice v úvahu, že lidé mají spotřební požadavky, které
musí být uspokojeny, nepočítá však s tím, že pouhé vědomí, že zde tyto spotřební
požadavky jsou, nevyvolává v lidech oddanost k výrobě, jestliže nemají pracovat pro sebe,
nýbrž pro společenství. Z tohoto pouhého vědomí nepocítí žádné uspokojení, maj í-li
vyrábět pro společenství. Proto v nich nevzejde žádný pracovní popud.
Člověk by měl pochopit, že musí vytvořit nový pracovní popud v tom okamžiku, kdy
myslí na odstranění starého, zakládajícího se na egoistic kém zisku. Hospodářská správa,
která to sama o sobě neumí, vůbec nemůže sama působit na lidskou praco vní vůli. A právě
tím, že to nemůže, naplňuje sociální požadavek, k němuž velká část lidstva na dosavadním
stupni svého vývoje dospěla. Tato část lidstva již nechc e pracovat na základě hospodářské
nutnosti. Ráda by pracovala z popudů, které více odpovídají důstojnosti člověka. T ento
požadavek je u mnohých lidí, na něž se musí při jejich vývoji mysle t, bezesporu více nebo
méně nevědomý, instinktivní; ale v sociálním životě takové nevědomé pudové podněty
znamenají něco mnohem důležitějšího, než vědomě vyvo láváné ideje. Vědomé ideje děkují
za svůj vznik často jen skutečnosti, že lidé nemají d uchovní sílu, aby opravdu pochopili to,
co se v nich odehrává. Takové povrchní myšlenky nejsou pro člo věka podstatné, protože ho
jen klamou. Proto je třeba obrátit pozornost k těm opravdovým lidským požadavkům, jako
jsou výše uvedené. Naproti tomu nelze ani popírat, ž e v takových rozbouřených dobách,
jako je přítomná doba, řádí nízké lidské pudy. Ale požad avek důstojného lidského života,
Prejsť na výsledky vyhľadávania