Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfské školy

      22 
podněty pracovní vůli. V
 opravdových vztazích, které vzniknou mezi lidmi spoje nými 
v sociálním organismu, kdy každý dospělý vůči každému dos pělému bude řídit svá práva, 
v těchto vztazích může spočívat probuzení vůle pracovat p ro společnost. Mělo by se uvážit, 
že takovými vztahy pravé cítění pro společenství teprv e povstává a že z tohoto cítění může 
vyrůst i vůle k práci. Neboť ve skutečnosti bude v takovém právním státě dosaženo toho, že 
každý člověk bude stát živě a  v plném vědomí ve společném pracovním procesu. Bude 
vědět, pro co pracuje a bude chtít pracovat v pracovním společenství, do kterého se začlení 
vlastní vůlí. Kdo uzná myšlenku trojčlenného organismu , ten chápe, že velkodružstvo se 
státní strukturou, o kterou usiluje marxistický socialismus, nemůže vytváře t žádné podněty 
pro pracovní schopnost a vůli k práci. Člověk chce, aby pro vnější uspořádání života ne bylo 
zapomenuto na skutečnou bytost člověka. Neboť životní praxe nemůže počítat pouze 
s vnějším uspořádáním, musí vzít v úvahu také to, čím člověk je a čím se může stát. 
  
Socialistická duševní slepota 
 
Zdá se, že mnozí lidé se nemohou vpravit do trojčlenn osti sociálního organismu proto, 
že se obávají, že tato myšlenka chce v  organizaci společenského života rozdělit to, co ve 
skutečnosti musí působit v nerozdílné jednotě. Nuže, je správné, že člověk činn ý 
v hospodářském životě přichází se svým hospodařením do p rávních poměrů ke svým 
bližním a že je jeho duchovní život závislý na těchto právních p oměrech a je také podmíněn 
jeho hospodářským postavením. V člověku jsou tyto tři životní činnosti sjednoceny; tím že 
žije, je zapředen do všech tří. 
Je to však také důvodem k tomu, aby byly tyto tři životní činnosti spravovány z jednoho 
centra? A j e to podmínkou pro to, aby byly všechny tři spravovány podle týchž principů? 
V člověku a  v jeho činnosti přece splývá dohromady mnohé to, co poc hází 
z nejrůznějších pramenů. Je závislý na vlastnostech, kte ré zdědil od svých předků. Myslí 
a jedná však také tak, jak jej vychovali jiní lidé, kteří s ním nejsou spřízněni. Jak podivné by 
bylo to, kdyby chtěl někdo tvrdit, že člověk bude j ako jednota rozdělen, protože na něj 
z různých stran působí dědičnost a výchova? Nemá spíše být řečeno, že by člověk zůstal 
ne dokonalým, kdyby dědičnost a výchova z jednoho zdroje pracovaly na utváření jeho 
života?