2
Předmluva
Začátkem března 1919 vyšlo moje „Provolání k německému národu a kulturnímu
světu“. Mělo v krátkosti seznámit s tím, co je nutně zapotřebí, aby upadajícímu životu, kt erý
ve světové katastrofě odhalil svoje chorobné projevy, byly dodány uzdravující síly. Toto
prohlášení podepsali četné osobnosti Německa, Rakouska a určitý počet Švýcarů a tím
dosvědčili, že v ní vyslovené podněty pokládají za něco, co je životní nutností přítomnosti
a nejbližší budoucnosti. Další podněty jsem podal ve sv é knize „Hlavní body sociální otázky
jako životní nutnost pro přítomnost a budoucnost“. Aby bylo možno trvale se o sociální
otázku zasadit a realizovat ji v praxi, byl ve Stuttgartu a také ve Švýcarsku založen „Svaz pro
trojčlennost sociálního organismu“. Mezi různými opatře ními, které byly učiněny, aby byly
tyto body prakticky provedeny, je i založení týdeníku „Trojčlennost sociálního organismu“,
vycházejícího ve Stuttgartu. Následující statě tvoří čl ánky, které jsem v létě 1919 a v zimě
1919 až 1920 napsal pro tento týdeník. Může být na ně p ohlíženo jako na doplňující vývody
toho, co jsem podal v knize „Hlavní body sociální otázky“ a mohou se stát jakousi přípravou
k jejímu studi u.
Všechno, co jsem uveřejnil v těchto „Hlavních bodech“ a také v těchto úvahách,
nevzešlo z pouhé teoretické myšlenkové práce. Sledoval jsem více než po tři desetiletí
duchovní, politický a hospodářský život Evropy v jejích nejrůznějších odvětvích. Domnívám
se, že jsem při tom nahlédl směr, kterým by se tent o život měl ubírat, aby mohl být
ozdraven. Mám za to, že myšlenky, které vyslovuji, nejs ou myšlenkami jednotlivce, nýbrž
že vyjadřují nevědomou touhu evropského lidstva. Zvl áštní poměry nynějšího života,
o kterých jsem mluvil v „Hlavních bodech“ a o kterých budu v těchto statích mluvit opět, mi
nedovolily, aby tyto jasně formulované snahy, spolu se snahou po jejich praktické realizaci,
našly vědomé pochopení u dostatečně velkého počtu lidí. Mohli bychom to nazvat tragikou
přítomnosti, že bezpočet lidí si iluzemi zastírá náhle d na to, co je skutečně nutné a co je
hodno usilování. Naprosto zastaralé stranické názory šíří přes tuto nutnost doby
myšlenkovou mlhu v nepraktických, neproveditelných snahách; to, co vytváře jí, se stává
neplodnou utopií a na návrhy, které vyplývají z pravdivé životní praxe, se pohlíží jako na
utopie. S touto skutečností, o které budu v následujících statích hovořit, je nutné svést
zápas. Chci k této skutečnosti zaujmout plně vědomé stanovisko. Na j ejím základě se
v přítomné době v našem civilizovaném světě ještě stále provozuje světo vá politika.
Versailles a Spa *
jsou epizody této politiky. Osobností, které prohlé dají, jak toto všechno
vede k dalšímu úpadku civilizace, která ve světové katastrofě (1. světová válka) ukázala