29
ale prokazuje služby celku, které by celek musel post
rádat, kdyby byl zisk vyřazen
z hospodářského koloběhu. Odpůrci takového názoru říkají , že nemá být vyráběno pro zisk,
nýbrž pro spotřebu. Musí být učiněno takové opatření, j ehož podstata spočívá v tom, že
lidé své síly použijí ku prospěchu celku i v tom případě, když k tomu nebudou lákáni
vyhlídkou na zisk. Takové, sobě odporující názory ve v eřejném životě nejsou domýšleny do
konce, ale umožňují, aby o nich rozhodla moc. Kdo smýšlí demokraticky, ten považu je za
oprávněné to, aby opatření, která odpovídají zájmům a přáním většiny, byla uskutečněna.
V případě, že již existují, aby tomu tak bylo i nadále. Je -li člověk umíněně přesvědčen
o oprávněnosti svých vlastních přání a zájmů, pak usiluje o autoritativní ústřední moc, která
zavádí opatření odpovídající těmto přáním a zájmům. Pak chce na tuto ústřední moc sám
získat tolik vlivu, aby se jejím prostřednictvím usku tečnilo to, o co usiluje. Co dnes nazýváme
„diktaturou proletariátu“, vyplývá z tohoto smýšlení. Ti, kteří ji požadují, usilují tak na
základě svých vlastních přání a zájmů, nesnaží se pomocí myšlení odpovídajícím skute čnosti
poznat, jestli jsou jejich požadavky, vedoucí k takovému uspořádání, možné.
Lidstvo stojí v přítomnosti na takovém bodě svého vývoje, ve kterém j e soužití lidí, kteří
usilují pouze o uskutečnění vlastních přání, nemožné. Zcela nezávisle na tom, co ten či onen
člověk, ta či ona skupina lidí chce v oblasti veřejného života, budou počínaje přítomností
působit ozdravně jen ty snahy, které vycházejí z myšlenek domyšlených do konce. Ať se lidé
na základě lidské žádostivosti sebesilněji brání tomu, aby bylo duchem lidstva požadované
působení domyšlených idejí uvedeno do života, přesto se k němu nakonec budou muset
přiklonit, protože pochopí, že opak toho má neblahé so ciální následky.
Ve smyslu těchto do konce domyšlených myšlenek lze chápat nutnost trojčlennosti
sociálního organismu. Této nutnosti ovšem odporují mn ozí, kteří jí nerozumí. Tito odpůrci
se nesnaží o jasnost vlastních myšlenek, ale pouze o své vlastní zájmy, přání a předsudky.
Stojí -li však proti nim myšlenky, které skutečnost domýšle jí do konce, pak nevidí nic jiného,
než to, že to odporuje jejich mínění. Svoje neporoz umění si sami před sebou ospravedlňují
tím, že shledávají to, co jim odporuje, jako nejasné.
Na názor o hospodářském významu zisku mají vliv domněnky, které nejsou věcně
oprávněné. Na jedné straně je jisté, že snaha po zisku je sobecká. Nepřípustné však je to,
když je s touto sobeckostí počítáno jako s pilířem, jestliže se uvažuje o tom, vyloučit zisk
z hospodářského koloběhu. Neboť v tomto koloběhu musí být něco, na základě čeho se
pozná, je -li vyráběné zboží potřebné. V současném hospodářském uspořádání může být
tento poznatek čerpán jedině z té skutečnosti, že zboží vynáší zisk. Zboží, které v ykazuje
dostatečný zisk, může být vyráběno; zboží nevykazující žádný zisk, vyráběno být nemá,
neboť jinak by bylo rušivým prvkem v cenovém vyrovnání obíhajícího zboží. Ať je výdělek
Prejsť na výsledky vyhľadávania