30
v
etickém smyslu čímkoli, v hospodářském vztahu je v daném hospodářském uspořádání
poznávacím znamením pro nutnost výroby toho kterého d ruhů zboží.
V hospodářském životě má být ziskovost posuzována osobami, působícími v tomto
hospodářském koloběhu, které mají za úkol rozumně obs tarávat zprostředkování mezi
spotřebou a výrobou, takže náhodné působení trhu odpadá. Ze správnéh o pochopení
záměny ziskovosti za rozumné jednání plyne, že motivy, které až dosud úsudek v této oblasti
kalily, budou vyloučeny z hospodářského života a převedeny do oblasti právního
a duchovního života.
Teprve pochopením toho, jak idea trojčlenného sociální ho organismu dostala svoji
podobu díky úsilí vytvořit pro věcné a odborné jednání v různých oblastech života zdravý
základ, bude se moci tato idea posuzovat spravedlivě a její praktická cena správně hodnotit.
Dokud mají právní a duchovní podněty vycházet neuspořádaně ze správních zaří zení
hospodářského života, které mohou být jen praktické, a ve kterých nevládne nic než věcné
a odborné úsudky a jednání, nemůže se sociální život uzdravit. Ve stranick ých skupinách
přítomnosti vládnou motivy, které jsou ještě vzdáleny výše naznačeným požadavkům ducha
času. To způsobuje, že v těchto stranických skupinách musí být přijímána myšlenk a
trojčlennosti sociálního organismu s předsudky. Je ale nutné, aby zmizela víra v možnost
přeměny dnešních nezdravých sociálních poměrů dalším u skutečňováním zastaralých
stranických názorů. Na co je třeba v první řadě a především myslet, je změna samotného
stranického myšlení. To však nepůjde tak, že se od stávajících stran odštěpí část, jejíž
příslušníci pak předstírají, že zastávají „pravý“ strani cký názor a druhým vyčítají, že „správný
názor“ opustili. Neboť to vede ze sporu o stranická mínění k ještě horšímu sporu o moc
určitých osobních skupin. Avšak v přítomnosti je zapotřebí nezaujatého pohledu na
požadavky „ducha času“.
Pěstování ducha a hospodářský život
O „socializaci“ mluví dnes mnoho lidí jako o souhrnu vnějších zařízení ve státě nebo ve
společenském soužití, na jehož základě by měly být spl něny jisté požadavky novodobého
lidstva. Lidé jsou přesvědčeni, že tato zařízení tu ny ní ještě nejsou a že proto vládne sociální
nespokojenost a zmatek. Až tu jednou budou, pak musí dojít k uspořádanému sociálnímu
soužití a spolupůsobení lidí. Takový vědomý příklon mnohých li dí k tomuto mínění je