Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfské školy

      30 
v 
etickém smyslu čímkoli, v  hospodářském vztahu je v daném hospodářském uspořádání 
poznávacím znamením pro nutnost výroby toho kterého d ruhů zboží. 
V hospodářském životě má být ziskovost posuzována osobami,  působícími v tomto 
hospodářském koloběhu, které mají za úkol rozumně obs tarávat zprostředkování mezi 
spotřebou a výrobou, takže náhodné působení trhu odpadá. Ze správnéh o pochopení 
záměny ziskovosti za rozumné jednání plyne, že motivy, které až dosud úsudek v této oblasti 
kalily, budou vyloučeny z hospodářského života a převedeny do oblasti právního 
a duchovního života. 
Teprve pochopením toho, jak idea trojčlenného sociální ho organismu dostala svoji 
podobu díky úsilí vytvořit pro věcné a odborné jednání v různých oblastech života zdravý 
základ, bude se moci tato idea posuzovat spravedlivě a její praktická cena správně hodnotit. 
Dokud mají právní a duchovní podněty vycházet neuspořádaně ze správních zaří zení 
hospodářského života, které mohou být jen praktické, a ve kterých nevládne nic než věcné 
a odborné úsudky a jednání, nemůže se sociální život uzdravit. Ve stranick ých skupinách 
přítomnosti vládnou motivy, které jsou ještě vzdáleny výše naznačeným požadavkům ducha 
času. To způsobuje, že v těchto stranických skupinách musí být přijímána myšlenk a 
trojčlennosti sociálního organismu s předsudky. Je ale nutné, aby zmizela víra v možnost 
přeměny dnešních nezdravých sociálních poměrů dalším u skutečňováním zastaralých 
stranických názorů. Na co je třeba v první řadě a především myslet, je změna samotného 
stranického myšlení. To však nepůjde tak, že se od stávajících stran odštěpí část, jejíž 
příslušníci pak předstírají, že zastávají „pravý“ strani cký názor a druhým vyčítají, že „správný 
názor“ opustili. Neboť to vede ze sporu o stranická mínění k ještě horšímu sporu o  moc 
určitých osobních skupin. Avšak v přítomnosti je zapotřebí nezaujatého pohledu na 
požadavky „ducha času“. 
  
 Pěstování ducha a hospodářský život 
 
O „socializaci“ mluví dnes mnoho lidí jako o souhrnu vnějších zařízení ve státě nebo ve 
společenském soužití, na jehož základě by měly být spl něny jisté požadavky novodobého 
lidstva. Lidé jsou přesvědčeni, že tato zařízení tu ny ní ještě nejsou a že proto vládne sociální 
nespokojenost a zmatek. Až tu jednou budou, pak musí dojít k uspořádanému sociálnímu 
soužití a spolupůsobení lidí. Takový vědomý příklon mnohých li dí k tomuto mínění je