38
Úkolem dnešní pedago
giky je to, aby v této věci měla jasno. Tento jasný pohled můžeme
získat jen z úplného poznání života celého člověka.
Tak, jak je prozatím myšlena, je waldorfská škola školou o becnou, která svoje žáky
vychovává a vyučuje tak, že učební cíl a učební plán jsou postaveny na živoucím náhledu
každého učitele do celé bytosti žáka, pokud je to dnes možné. Je samozřejmé, že děti ve
školních třídách musí být připraveny tak dalece, aby moh ly vyhovět požadavkům, které jsou
na ně podle dnešních názorů kladeny. V tomto rámci však mají být učební cíle a rozvrhy
uzpůsobeny tak, aby odpovídaly naznačenému poznání člově ka a života.
Do obecné školy začíná dítě chodit v životním období, kdy jeho duševní život prochází
zvlášť významnými promě nami. V době od svého narození až do šesti nebo sedmi roků má
člověk sklon napodobovat všechno, co vidí ve svém nej bližším okolí a na základě tohoto
napodobování vyvíjí vlastní síly. Od této chvíle se du še dítěte vědomě otevírá přijímání
toho, co na něj působí od vychovatele a učitele na základě přirozené autority. Tuto autoritu
přijímá dítě v nejasném cítění, že ve vychovateli a učiteli žije něco, co má žít v něm. Žádný
nemůže být učitelem ani vychovatelem, aniž by si plně neuvědomoval, že tato přeměna
na podobování v osvojovací schopnost musí probíhat na základě přirozené autority
v nejširším smyslu. Současný názor založený na pouhém poz orování života nevniká s plným
vědomím do těchto skutečností lidského vývoje. K těmto skutečnostem může obrátit
pozornost jen ten, kdo vnímá ty nejjemnější projevy lidské byt osti. Takové cítění musí
vládnout v umění výchovy a vzdělávání. Musí formovat učební rozvrh; musí žít v duchu,
který spojuje vychovatele a žáka. Co vychovatel koná, to jen nepatrně závisí na tom, c o
získal studiem všeobecných směrnic abstraktní pedagog iky; musí být spíše v každém
okamžiku svého působení obrozován živoucím poznáváním budoucí osobnosti v jeho žáku.
Můžeme ovšem namítnout, že taková výchova a vzdělávání naplněné životem, ztroskotá na
vel kém počtu žactva ve třídě; do určité míry je tato námit ka jistě oprávněná. Kdo však tuto
míru překročí, hovoří z hlediska abstraktní pedagogiky. Neboť základem živoucího umění
výchovy a vzdělávání je pravé poznání člověka, které je proniknut o silou, probouzející
v jednotlivých žácích zájem, a proto tento zájem není nutné vyvolávat bezprostřední
individuální činností žáka. To, co ve výchově a vzdělávání působí, můžeme utvářet tak, že si
to žák sám pro sebe individuálně osvojuje. K tomu je právě zapotřebí, aby všechno, co učitel
dělá, bylo dostatečně živé. Kdo má smysl pro pravé pozn ání člověka, tomu bude budoucí
člověk do vysoké míry životní hádankou, kterou má rozř ešit, a právě tento pokus o řešení
probouzí spoluúčast jeho žáků. A taková spoluúčast je prospěšnější než individuální činn ost,
která velmi snadno ochromuje pravou samostatnost žáka. Op ět v určitých hranicích
můžeme tvrdit, že větší školní třídy s učiteli, kteří mají pravé lidské poznání probouzející ho
Prejsť na výsledky vyhľadávania