40
a
vzdělávat a kteří budou na základě lidského poznání pronikavě vidět souvislosti mezi jejich
metodou a silami projevujícími se v určitém životním období. Skutečným vychovatelem
a učitelem není ten, kdo si osvojil pedagogiku jako věd u o výchově dítěte, ale ten, ve kterém
procitl pedagog na základě poznání člověka.
Pro rozvoj myšlení je důležité to, aby si dítě před devátým rokem svého života vyvinulo
vztah ke světu podobně, jako má člověk sklon vytvářet si ho ve své představě. Nemá -li
fantazii samotný vychovatel, nerozvine představivost ani v dítěti pouze tím, že pohádkovým
a podobným líčením nechá žít v jeho mysli svět rostlin a zvířat, vzduchu a hvězdného světa.
Chceme- li rozšířit v určitých mezích oprávněné názorné vyučování na základě
materialistického smýšlení, nebereme v úvahu to, že v lidské bytosti musí být vyvíjeny také
síly, které nemohou být zprostředkovány samotným pozo rováním. Tak nacházíme
souvislost mezi čistě paměťovým osvojováním si určitý ch věcí v souvislosti s vývojovými
silami dítěte od jeho šestého nebo sedmého roku až do čtrnácti let. A na této vlastnosti
lidské přirozenosti mají být vyučovány počty. Právě t o může být použito k rozvíjení sil
paměti. Jestliže to nebereme v úvahu, potom je právě při vyučování počtů nepedagogicky
dávána přednost názornému prvku před prvkem tvořícím p aměť.
Této chyby se dopouštíme, když se stále za každou cenu úzkostlivě snažíme, aby dítě
rozumělo všemu, co se mu podává. Tato snaha je jistě zal ožena na dobré vůli. Nepočítá se
však s tím, jak je pro člověka důležité to, když v pozdějším věku ve své duši opět probudí to,
co si dříve pouze zapamatoval a nyní shledává, že díky své zralosti pro to nyní sám v sobě
nachází porozumění. Je ovšem třeba, aby učitel při vyuč ování látky vyžadující paměť,
přednášel učivo živým způsobem a zabránil tak obávané netečnosti žáka. Vyučuje -li učitel
celou svou bytostí, pak také dítěti vštípí to, pro co teprve v pozdějším věku s radostí nalézá
plné porozumění. V tomto pozdějším oživujícím prožívání potom spočívá tr valé posílení
života. Může -li učitel ve směru takového posílení působit, dává pak dítěti na jeho cestě
životem nezměrné životní hodnoty. A brání tím také tomu, aby toto „názorné“ vyučování
s přemírou požadavků na „porozumění“ dítěte nezevšednělo . Toto zevšednění může při
samostatné činnosti dítěte nastat a potom jsou plody takové činnosti pro dítě nepoužitel né.
Avšak síla, kterou učitelův živoucí zápal v dítěti rozněcuje i při látce, která je v jistém smyslu
ještě nad jeho „chápání“, působí v dítěti po celý život.
Když po ukončení devátého roku dítěte začneme s popisováním přírodního světa zvířat
a rostlin a líčíme je tak, že z tvarů a životních dějů, které existují mimo svět lidí, dítě pochopí
podobu člověka a jeho životní projevy, můžeme v něm probudit ty síly, které mají být
v tomto životním období uvolněny z hlubin lidské bytosti. V tomto životním období přijímá
cítění prostřednictvím „já“ takový charakter, že rozmani tost vlastností a druhů v rostlinné
Prejsť na výsledky vyhľadávania