Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfskej školy

      15 
Potom bude možné poskytnout sociálnímu řádu stále nov
é síly z dospívající generace . Pak 
bude v tomto řádu stále žít to, co z něho učiní celiství lidé, kteří do něho vstupují; n ebude 
však z dospívající generace vytvořeno to, co z ní chce vytvořit stávající sociální uspořádání. 
Zdravý vztah mezi školou a sociální organizací panuje jen teh dy, jsou-li této organizaci 
stále poskytovány nové individuální lidské vlohy získ ané výchovou, která nebrzdí vývoj. To 
se může uskutečnit tehdy, jestliže budou škola a výchova uvnitř sociálního organismu 
budovány na základě své vlastní samosprávy. Státní a hospodářský život má přijímat lidi, 
kteří jsou vychováni samostatným duchovním životem; ne má však mít možnost 
předepisovat postup jejich výchovy podle svých požadav ků. Co má člověk v určitém věku 
vědět a znát, to musí vyplynout z lidské přirozenosti samé. Stát a hospodářství se budou 
muset utvářet tak, aby odpovídaly požadavkům lidské přiro zenosti. Ani stát nebo 
hospodářský život nemají právo říci: takového člověka potřebujeme mít pro určitý úřad; 
vybírejte nám tedy lidi, které potřebujeme , a starejte se o to, aby věděli a znali to, co 
potřebujeme my. Naproti tomu duchovní článek sociálníh o organismu má přivést na 
základě své samosprávy přiměřeně vzdělané lidi k jistému stupni výchovy a stát, jakož 
i hospodářství se mají zařídit podle výsledku práce duch ovního článku. 
Jelikož život státu a hospodářství není odloučen od lidské přirozenosti, n ýbrž je jejím 
výsledkem, není se třeba nikdy obávat, že by opravdu s vobodný a sám na sebe odkázaný 
duchovní život vychovával lidi neznalé života. Naproti t omu životu odcizení lidé povstávají 
právě tehdy, když existující státní a hospodářská zařízení sama řídí výchovu a školství. Neboť 
ve státě a  v hospodářství mají být zaujata hlediska na základě toho, co  tu je a čeho bylo 
dosaženo. K rozvoji vyvíjejícího se člověka potřebujeme naprosto jiné usměrňování myšlení 
a cítění. Jako vyučující a vychovávající jednáme správně tehdy, když se stavíme vů či 
vychovávanému a vyučovanému svobodným individuálním způsobem. Směr naš eho 
působení musí být závislý jedině na poznatcích o lidské přirozenosti, o podstatě sociálního 
řádu apod., nikoli na předpisech nebo zákonech, které j sou dány zvenčí. Chceme-li vážně 
převést dosavadní společenský řád v jiný podle sociálních poznatků, nesmíme se bát 
postavit duchovní život – s výchovou a školstvím – do jeho vlastní správy. Neboť z takového 
samostatného článku sociálního organismu vzejdou lidé, k teří budou s pílí a chutí 
v sociálním organismu působit; naproti tomu ze škol, je ž jsou řízeny státem a hospodářským 
životem, mohou vycházet jen lidé, jimž tato píle a chuť schází, protože účinky státní vlády 
pociťují jako něco umrtvujícího. Tyto účinky na ně n eměly působit dříve, než se stali plně 
uvědomělými spoluobčany a spolupracovníky tohoto státu a hospodářství. Dospívající 
člověk má vyrůstat díky síle vy chovatele a učitele, nezávislého na státu a hospodářství, který