Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfskej školy

      17 
vzdělávacích ústavů a
 řízení vyučovacího procesu a jeho smyslu má být zastávána pouze 
osobami, které současně vyučují, anebo jsou jinak smysl uplně účastny na duchovním životě. 
Každá taková osoba by svůj čas měla dělit mezi vyučování ne bo jinou duchovní tvorbu 
a správu školství. Kdo se dovede bez předsudku vpravit do duchovního života, pochopí, že 
živá síla, které je zapotřebí k  organizaci a správě výchovy a vzdělávání, může vyrůst jen 
v duši, která je činně účastna na vyučování nebo jiné duch ovní tvorbě. 
Dnes to jistě potvrdí jen ten, kdo bez předsudků po chopí, že se k obnově našeh o 
zhrouceného společenského pořádku musí otevřít nové zřídlo duchovního života. V mém 
článku „Marxismus a trojčlennost“ jsem poukázal na Engelsovy správné, avšak 
jednostranné myšlenky: „Namísto vlády nad osobami nasto upí správa věcí a vedení 
výrobních procesů“. Jako je správné toto, tak je pravd ivé i to druhé, že ve společenském 
řádu minulosti byl život lidí možný jen proto, proto že s vedením hospodářských výrobních 
procesů byli ovládáni také lidé. Přestane -li toto ovládání, musí lidé začít přijímat životní 
podněty z duchovního života, který je vybudován ze svých vlastní ch sil, kdežto dříve byly 
tyto podněty činné ve vládnoucích podnětech. 
K tomu všemu přichází v úvahu ještě něco jiného. Duchovní život prospívá jen tehdy, 
může -li se rozvíjet jako jednota. Z tohoto vývoje duchovních sil, z něhož pochází světový 
názor, který člověka může uspokojit, musí také vzejít produktivní síla, která člověka činí 
správným spolupracovníkem v hospodářském životě. Praktičtí lidé v zevním životě přece 
jen budou vycházet z takového školení, které může na základě takového názoru na sv ět také 
probudit zdravé vyšší podněty. Společenský řád, který věci pouze spravuje a řídí jen výrobní 
procesy, by se musel postupně ubírat zcela nesprávnou cestou, kdyby do něj nebyli 
přiváděni lidé se zdravě vyvinutými dušemi. 
Znovuvybudování našeho společenského života musí proto  získat sílu k zavedení 
samostatného školství. Když lidé už nemají „vládnout“ nad lidmi postaru, pak musí být 
vytvořena možnost, aby svobodný duch byl v každé lidské duši natolik silný, nakolik se lidská 
individualita právě může stát vůdcem vlastního života. Te nto duch se ale nedá potlačit. 
Nařízení, které by chtělo řídit školství pouze z hlediska hospodářského, by bylo pokusem 
o takové utlačování. Vedlo by to k tomu, že by se svobodný duch ze svého přirozeného 
základu proti tomu stále bouřil. Nepřetržité otřesy sp olečenské výstavby by se projevily jako 
nutný následek takového řádu, který by z hlediska výrobních procesů chtěl zároveň 
organizovat školství. 
Kdo tyto věci vidí, pro toho bude založení lidského společenství, energicky usilujícího 
o svobodu a samosprávu ve výchově a školství, jedním z nejdůležitějších požadavků doby. 
Všechny ostatní nutné požadavky doby nebudou moci být uspokojeny, jestliže v této oblasti