24
nevědecké a
nepraktické, když se řekne, že v lidském soužití musí být brán zřetel na
psychologii, jestliže tato psychologie rozpozná to, c o odpovídá lidské přirozenosti. Bylo by
však velmi nešťastné, kdyby byli umlčeni všichni lidé , kteří by chtěli pro tuto „sociální“
psychologii uhájit právo spolurozhodovat při budování sociálního života. Tak jako jsou lidé,
kteří neumějí rozeznávat barvy, kteří vidí svět šedě, tak existují i psychologicky slepí sociální
reformátoři a sociální revolucionáři, kteří chtějí vytvořit sociální organismus jako
hosp odářské družstvo, v němž by lidé žili jako mechanické bytosti. A tito psychologicky slepí
agitátoři sami o své slepotě nevědí. Vždyť vědí jen to, že vedle hos podářského života
existuje život právní a duchovní; jsou toho mínění, že když upraví hospodářsk ý život podle
svého vlastního uvážení, že pak přijde vše ostatní „sam o sebou“. Ono to nepřijde; bude to
ničeno. Proto je velmi obtížná dohoda s psychologicky slepými; proto je bohužel nutné vést
s nimi boj, jehož původcem nejsou ti, kteří jsou psyc hologicky prozíraví, nýbrž oni slepci.
Socialistické brzdění vývoje
Myšlenky, počítající se skutečností, ze které dnešní neklidné požadavky náhle
vystoupily a které odpovídají podmínkám, ve kterých spolu mohou l idé duchovně, politicky
a hospodářsky žít, jsou dnes přehlušovány takovými, kter é jsou v obou směrech životu cizí .
Lidé, kteří se touží dostat z dosavadních životních poměrů, anebo ti, kteří jsou ji ž z těchto
poměrů světovými událostmi vytrženi – ti jsou až dosud natolik vzdáleni silám, které tuto
skutečnost vynesly na povrch, že jim zcela chybí poch opení pro význam těchto sil.
Proletářské masy nejasně požadují změnu životních poměr ů na takové, ve kterých by mohly
žít a v nichž spatřují působení novějšího hospodářského život a spravovaného
kapitalistickými silami. Při své dosavadní práci v hospodářském životě však neby li do
působení těchto sil zasvěceni. Proto si nemohli učin it správnou představu o tom, v jakém
smyslu by tato změna měla být provedena. A intelektuální vůdcové a agitátoři proletářských
mas jsou zaslepeni teoreticko- utopistickými idejemi, které vesměs pocházejí ze soc iální
vědy, zaměřené na hospodářské názory, vyžadující naléhavé změny. A tito agitátoři si ani
přibližně neuvědomují, že o politice, hospodářství a duchovním životě nemají žádné jiné
myšlenky než „měšťáčtí myslitelé“, proti nimž bojují a že v podstatě neusilují o nic jiného
než o to, aby dosavadní myšlenky nebyly uskutečněny těmi li dmi, kteří je dosud