Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfskej školy

      31 
příčinou, ze které vychází četné škodlivé představy o
 „sociálních otázkách“. Neboť vnější 
zařízení není možné utvářet tak, že se díky nim umožňu je lidem sociálně uspokojivý život. 
Takováto zařízení budou technicky dobrá k tomu, aby co nejúčelnějším způsobem vyráběla 
zboží a předávala je spotřebě lidí. Sociálně dobrými budou tat o zařízení však teprve tehdy, 
když v nich budou sociálně smýšlející lidé ve službách celku  spravovat vyrobené hodnoty. 
Nechť jsou tato zařízení jakákoliv, budou zde vždy exis tovat lidé anebo skupiny lidí, které 
mají protisociální charakter. 
Člověk by se neměl oddávat iluzi, že by sociálně uspo kojující životní poměry mohly být 
dosaženy bez sociálně smýšlejících lidí. Neboť taková i luze je pro skutečně praktické sociální 
ideje překážkou. Idea trojčlennosti sociálního organismu usil uje o úplné osvobození od 
podobné iluze. Je proto pochopitelné, že bude prudc e napadána všemi, kteří dnes ještě žijí 
pod neprůhledným závojem takovéto iluze. V jednom ze tří článků sociálního organismu 
usiluje tato idea o spolupůsobení lidí, které je zcela založeno na svobodn ém sdružování 
jedné individuality s druhou. Individualitám tu není vnucováno žádné předurče né 
uspořádání. Jejich vzájemná podpora a pomoc má vyplývat jedině z toho, čím může být 
jeden pro druhého svými schopnostmi a konáním. Nijak neudivuje to, že si mnoho lidí nyní 
ještě nemůže představit nic jiného, než že by se při takovém svobodném utváření lidských 
poměrů v duchovním článku sociálního organismu mohly přivodit jen anarchistické vztahy. 
Kdo takto myslí, ten právě neví, které síly nejvnitřn ější lidské přirozenosti jsou ve svém 
vývoji zadržovány tím, že je člověk vměstnán do šablon,  které ho formují podle státního 
a hospodářského života. Takové síly nejvnitřnější lidské přirozenosti nemohou být rozvíjeny 
zařízeními, ale jedině tím, že v úplné svobodě působí jedna lidská bytost na druhou. A to, 
co se tu rozvíjí, to nepůsobí antisociálně, nýbrž soc iálně. Sociálně působící lidské nitro zakrní 
právě tím, jestliže se dědí nebo vychovávají instinkt y, pocházející z přednostního práva, 
nebo hospodářské převahy státu. 
Troj člennost sociálního organismu bude svým duchovním člán kem ustavičně 
odhalovat prameny pro sociální podněty. Z tohoto pramene budou prosycovány sociálním 
duchem právní vztahy lidí, které mají být v demokratickém státě upraveny a tohoto ducha 
budou také vnášet do vedení hospodářského života. V hospodářské sféře nebude možné 
novodobými formami života zabránit sklonům k antisociálním jevům. Neboť celku se 
nejlépe poslouží, jestliže jednotlivec bude moci be z překážek používat svých schopností ve 
prospěch této po spolitosti. K tomu je ale zapotřebí, aby si tento jednotlivec shromáž dil 
kapitál a aby jej mohl spolu s druhými svobodně v hospodářské oblasti vydělat. Socialistická 
iluze věřila tomu, že tento stále více se hromadící kap itál by nakonec měl přejít ze 
soukr omého vlastnictví na společnost, a že by se tím uskutečnil sociální společenský řád. Ve