33
života hospodářského. Kdo má takové námitky, ten si mysl
í, že může myšlenku
o trojčlennosti odbýt jako něco, co člověk s praktickými zkušenostmi pouští do větru; ten
chce bez znalosti sociální trojčlennosti spolupůsobit na utváření sociálního života. Ve
skutečnosti je tomu však naopak. Odpůrci trojčlennost i říkají: Měly by se vzít v úvahu
těžkosti, které vyvstaly při snaze nalézt pro moderní výrobní poměry přiměřené právní
normy. Mělo by se uvážit, na jaké překážky narazili ti, kt eří se o to pokusili.
Stoupenci trojčlennosti však musí říci: Právě tyto tě žkosti jsou dokladem toho, že se
hledalo nesprávně. Lidé chtěli všemožně najít takové u spořádání společenského života,
které by na základě jednotně uspořádaného hospodářského a právního života splňovalo
určité novodobé požadavky. Mělo by se ale brát v úvahu to, že v účelně řízeném
hospodářském životě vznikají takové poměry, které půs obí proti právnímu vědomí, jestliže
se proti takovému působení nepracuje mimo hospodářský koloběh. Zájem hospodářského
života je ten, aby pro výrobní podnik mohli zvlášť sch opní jednotlivci nebo skupiny lidí
dosáhnout nashromáždění kapitálu. Neboť jen tím, co je vykonáno schopnými lidmi při
spravování velkých kapitálových hodnot v určitých oblastech, se může v přítomnosti sloužit
společnosti. Ale tato služba podle povahy hospodářského života může spočívat jen v tom,
když se pro tuto společnost vyrábí jen takové zboží, které tato společnost potřebuje. Touto
výrobou zboží se dostává lidem, kteří v ní pracují, do rukou určitá hospodářská moc. Že
tomu nemůže být jinak, s tím počítá idea trojčlennosti. Proto chce, aby bylo us ilováno
o takové sociální poměry, ve kterých může sice takováto m oc povstat, ale v nichž nemohou
vznikat žádné sociální škody. Idea trojčlennosti nechce jednotlivci ztěžovat hromadění
kapitálu, poněvadž chápe, že tím by také zmizela i možnost využít schopnosti těchto
jednotlivců v sociální službě společnosti. Avšak chce, aby ve chvíli , kdy se určitý jednotlivec
již o výrobní prostředky nemůže starat v rozsahu své pravomoci, byly převedeny na jiného
schopnějšího jednotlivce. Tento člověk je nemá získat svými hospodářskými mocenskými
prostředky, nýbrž skutečností, že on je tím nejschop nějším. To se dá uskutečnit pouze
tehdy, jestliže k tomuto převodu dojde za podmínek, které nemají s hospodářskými
mocenskými prostředky nic společného. Takový postoj můžeme zaujmout jen tehdy,
jestliže jsou lidé zainteresováni také ještě na jiné n ež jen na hospodářské oblasti života.
Jsou- li lidé propojeni na právním základě, ve kterém vzniká j iný zájem než hospodářský, pak
se budou m oci tyto zájmy uplatnit. Je -li člověk plně oddán jen těm zájmům, které vycházejí
z hospodářského života, pak ony druhé zájmy vůbec nevzni kají. Má-li mít majitel výrobních
prostředků pocit, že v hospodářské sféře není nejlepší ten, který se do ní dostal na základě
své hospodářské moci, ale ten, který jí dosáhl svými s chopnostmi, potom takový pocit musí
vyrůstat z životního stanoviska vytvořeného mimo hospodářský živ ot. Ve své vlastní oblasti
Prejsť na výsledky vyhľadávania