35
nemůže být výrobci tak blízké, jako byl středověkému
dělníkovi jeho výrobek. Musíme se
smířit s tím, že u velké části lidské práce zmizel zájem, který existoval dříve. Mělo by však
být jasné i to, že člověk nemůže bez zájmu pracovat. Je -li k tomu životem nucen, pak své
bytí pociťuje jako něco pustého a neuspokojivého.
Kdo to míní se sociálním hnutím poctivě, ten musí my slet na to, aby ztracený zájem
nahradil jiným. A toho nebude schopen, bude- li chtít učinit hospodářský proces jedinou
náplní sociálního organismu a právní řád a duchovní život jen jakýmsi jeho přívěskem.
V marxisticky řízeném hospodářském velkodružstevnictví , v němž by byl právní řád
a duchovní život „ideologickou nadstavbou“, by musel na prostý nezájem o veškerou práci
učinit lidský život trýzní. Ti, kteří chtějí takové velkodružstevnictví uskutečnit, nepomýšlí na
to, že taková snaha sice může vzbudit jakési vzrušení, ž e však jakmile je cíle dosaženo,
přestane působit a zapojení do neosobního společenského mechanismu musí z člověka
vyčerpat veškerou životní vůli. Že takový cíl může nad chnout široké masy lidí, je jen
výsledkem toho, že na místo ztraceného zájmu o pracovní výrobky nenastoupil žádný jiný.
Vzbudit takový zájem si musí vzít za úkol ti, kteří j sou v přítomné době ještě schopni podílet
se na duchovním utváření moci tak, že myslí nejen na ho spodářské požadavky člověka,
nýbrž i na společenské hodnoty. Musí pochopit, že na místo star ého zájmu o práci musí
nastoupit dva nové druhy zájmů. Ve společenském řádu, který je založen na dělbě práce,
může práce i potom, když neuspokojuje sama sebou, uspokojit tím, že je vykonávána díky
zájmu, který máme na těch, pro které ji konáme. Tento zájem musí být vyvíjen v živém
společenství. Právní řád, v němž je každý jednotlivec pokládán za rovného mezi rov nými,
vzbuzuje zájem pro spolubližní. Člověk v takovém řádu pracuje pro druhé proto, protože
k nim cítí živoucí zájem. Z hospodářského řádu je patrné pouze to, co druzí od člo věka
požadují; v živoucím uspořádání bude jeden pro druhého cenným zdr ojem lidskosti, která
se nevyčerpává tím, že se lidé vzájemně potřebují pr oto, aby vytvářeli určité hodnoty.
K tomuto okruhu zájmů, který vyplývá ze samostatného prá vního řádu, musí oproti
hospodářskému životu přistoupit ještě jiný. Lidské b ytí, jehož duchovní obsah má vyplynout
z hos podářského řádu, nemůže být při nedostatečném zájmu na pracovních výrobcích
uspokojeno ani potom, je- li zájem jednoho člověka o druhého určován právním řádem.
Neboť nakonec by přece muselo vysvitnout poznání, že lidé hospodaří vzájemně pro sebe
jen za účelem hospodaření. Hospodaření má smysl jen teh dy, když se stane užitečným pro
lidský život, který hospodaření přerůstá a který se na něm projevuje naprosto nezávisle.
Práce, která sama sebou neuspokojuje, se stane cennou, je-li konána v životě, který je
chápán z vyššího duchovního hlediska tak, že člověk směřuje k cílům, pro něž je
hospodářský život pouze prostředkem. Takové duchovní hledisko je možno získat jen ze
Prejsť na výsledky vyhľadávania