43
nevědomky. Mají za to, že žijí v
souladu s etickými i estetickými pohnutkami; vycházejí však
z různých podvědomých úsudků, určovaných technicko -hospodářskou ekonomií. Jejich
myšlení je ekonomické, avšak oni jsou přesvědčeni, že žijí esteticky, nábožensky a eticky.
Toto navyklé myšlení vedoucích tříd se během novější doby stalo dogmatem
socialistických myslitelů. Jsou toho mínění, že vešk erý život je ekonomicky podmíněn,
protože pro ty, od kterých své názory zdědili, se ek onomický způsob myšlení stal
neuvědomělou zvyklostí. A tak chtějí tito socialisticky myslící lidé přetvořit hospodářský řád
na základě názoru, který právě přivodil to, co chtěli tak naléhavě změnit. Nepozorují, že to,
co nechtějí, by nastalo tím více, kdyby se řídili id ejemi, ze kterých vzešlo to, co má být
přeměněno. To pramení z toho, že lidé se chtějí mnohem houževnatěji přidržovat idejí
a myšlenkových zvyklostí, než zevních skutečností.
Nyní však dospěl lidský vývoj k bodu, ve kterém lidská bytost vyžaduje pokrok nejen
v zevním uspořádání, ale i v myšlení a názorech. Zdali je tento požadavek, který kladou
lidské dějiny, pociťován nebo ne, na tom je závislý os ud sociálního hnutí. Ačkoli to dnes zní
pro mnohé lidi ještě podivně, je tomu tak, že modern í život má takovou tvářnost, kterou již
není možné zvládnout starými způsoby myšlení.
Mnozí právem tvrdí, že sociální otázka musí být chápána jin ak, než jak ji chápali např.
S. Simon, Owen, Fourier. Jejich duchovními podněty nebylo možné hospodářský život
přeměnit. A z toho mnozí vyvozují, že duchovní podněty nemohou mí t vůbec žádný
pozměňující vliv na změnu sociálních životních poměrů . Ve skutečnosti se má věc tak, že
uvedení myslitelé vycházeli ve svých představách z takového duchovního života, který svou
podstatou již nevyhovuje modernímu hospodářskému život u. A místo toho, aby se hlásili ke
zdravému názoru, že je zapotřebí obnovy duchovního a právního života, došli k názoru, že
vytoužené sociální poměry se musí samy sebou vyvinout z hospodářského života. K tomu
však nedojde; dojde pouze k hospodářskému zmatku, jestliže nenastane další pokrok
duchovního a právního života požadovaného novou dobou.
K čemu musí v přítomné a budoucí době v sociální oblasti dojít, může vzejít pouze
z odvahy k pokroku pěstování ducha a právního řádu. Co nebude vytvořeno s touto
odvahou, může snad být dobře míněno, nepovede to však k udržitelným poměrům. Proto
je dnes v této oblasti tím nejdůležitějším vnést do nejširších kruhů jasno o tom, že nové
pěstování ducha je základem úspěšného dalšího vývoje civ ilizovaného lidstva. Plody této
kultivace ducha vzejdou v hospodářském řádu; hospodářský život, který se chce sám sebou
obnovovat, bude své staré chyby – v zostřené míře – rozmnožovat dál. Dokud bude
hospodářský život v lidech podporovat jejich navyklé myšlení, budou se ke starým chybám
přidávat nové; teprve pak, až se lidstvo probojuje k názoru, že člověk musí prostřednictvím
Prejsť na výsledky vyhľadávania