47
jevily jako něco samozřejmého. Při tom se však neuvažuj
e, že bychom především měli vidět,
proč mohl mít hospodářský život tak mocný vliv na rozv rstvení lidstva. Nevidí se, že
k tomuto rozvrstvení došlo proto, že hospodářství scház el politicko-právní protějšek, který
by mohl působit proti němu. Člověk byl hospodářskou sférou postaven do role, ve které byl
izolován. Mohl žít pouze díky poměrům, se kterými se setkával v hospodářství. A tak již
přestával rozumět jeden člověk druhému. Nemohl se s ním dorozumět, mohl již jen doufat,
že ho přehlasuje s pomocí těch, kteří spolu s ním sdílí stejný životní názor. Z hlubin lidského
vývoje nepovstal žádný politicko-právní život, který by mohl svést dohromady izolované
lidské skupiny. Nebylo zřejmé, že pokračování myšlení na základě zastaralých politicko-
právních postojů odporuje novému hospodářskému vývoji .
Není však možné hospodařit tak, jak to vyžadovaly poměry obou posledních století
a přitom nechat lidi zabřednout do sociální situace, kter á odpovídá politicko-právnímu
myšlení vyhovujícímu dávným dobám. Neoddávejme se však také ani naději, že třídní
rozvrstvení, které povstalo bez nového politického ú silí, bude východiskem pro novodobé
uspořádání společenského organismu. Je samozřejmé, že utlačované třídy neuznají toto
tvrzení za oprávněné. Jejich stoupenci říkají: Již déle než půl století zastáváme nový politický
směr. Důkaz, že tomu tak není, najdete v mé knize „Hlavní body sociální otázky“. Tento
důkaz tvoří podklad pro další sociální výstavbu naznačeným i myšlenkami. Karel Marx se
svými přívrženci vyzval sice příslušníky jedné spole čenské třídy k boji, ale dal těmto lidem
pouze takové myšlenky, které vzešly od příslušníků p rávě oněch tříd, které mají být
potírány. Proto z tohoto boje nepovstane nic nového, i kdyby mohl být doveden ke konci,
který by si mnozí jistě přáli. Stále bude existovat zas e jen to staré, ale ve vedení s jinými
lidmi, kteří náleží jiné třídě než ti, kteří doposud vládli.
Pochopení této skutečnosti sice ještě nevede k myšlence o trojčlennosti, musí však pro
ni připravovat cestu. Dokud dostatečnému počtu lidí n ebude jasné, o co jde, bude zde stále
snaha, chtít ze starých politicko -právních myšlenek vymačkat podněty, které by
hospodářským poměrům přítomnosti vyhovovaly. Bez tohot o ujasnění by se lidé obávali
ideje trojčlennosti sociálního organismu, protože by ji svým navyklým myšlením
nepochopili.
Je pochopitelné, že v době, která přinesla tolik neblahého, mají lidé strach před
domýšlením vlastních myšlenek, rodících se z hlubin lidského života. Mnozí se v této době
cítí zkroušeni a obávají se moci tvořivých sil idejí. Čekají, až „pomě ry“ vytvoří příznivější
situaci. „Poměry“ však nikdy nevytvoří něco jiného, n ežli to, co jim bylo lidskými idejemi
vštípeno.
Prejsť na výsledky vyhľadávania