3
nemožnost svého pokračování, není mnoho. Jsou dnes jak
v zemích vítězů, tak i poražených.
Ale není jich za prvé dost, a za druhé většina z nich se dívá na to, co je skutečně zapotřebí,
jako na utopii. Považují -li mnozí „Svaz pro trojčlennost sociálního organismu“ za spo lečnost
nepraktických lidí, je to podle mého mínění proto, protože se mnozí z nich vzdálili veškeré
skutečné životní praxi a své stranické iluze a životní rutinu pokládají za realitu. K žádnému
uzdrav ení civilizace však nedojde, nebudou- li potřeby doby, tak dokonale skryté v hou-
štinách nepraktických iluzorních stranických šablon, př ivedeny k plnému vědomí.
Pro toho, kdo velmi dobře ví, že netrpí zpozdilou d omýšlivostí, je těžké psát o tom, za
co ho mnozí pomluví: „ten se domnívá, že je chytřejší než všichni, kteří díky praxi získali
právo mluvit do záležitostí, o kterých se tu jedná“. Autor těchto slov se ale domní vá, že
falešné výtky, skrývající se v těchto slovech, nesmí člověku zabránit v tom, aby vyslovil to,
co pokládá za nutné. Tato nutnost vyvstane zvláště tehdy , je-li podložena určitým jiným
osobním přístupem k životu přítomnosti, který jeho duchovní zrak obracel po více než tři
desetiletí na tuto potřebu.
Takové je moje přesvědčení, získané pozorováním života, které se vyhýbá všemu
teoretickému a má na zřeteli jenom to praktické: že potřeby doby vyžad ují trojčlennost
sociálního organismu a že všechny úpadkové jevy mají svůj původ v tom, že místo toho, aby
se všeobecné vědomí evropské civilizace obrátilo k této naléhavé výzvě, chce pokračovat
ve starých, zajetých kolejích.
Jedna skupina lidí, z níž před válkou vzešly a ještě dnes vzcházejí vůdčí osobnosti,
zastává stále názory vedoucí k úpadku a nechce mezi těmito názory a úpadkem vidět
souvislo st. Chtěli by vystavět nový život ze sil, které vedo u ke smrti.
Druhá skupina pokračuje dále v myšlení, zrozeném ze záporně působící kritiky; nechc e
pochopit, že tímto myšlením může přivést zdánlivé út vary společnosti spolu s jejími starými
pozůstatky k pomíjivému, pustošícímu bytí.
Naopak pokračuje dále po staru, bez zárodku něčeho nového .
Mezi těmito oběma skupinami balancují síly, které chtějí trojčlennost sociálního
organismu vydobýt ze skutečné potřeby doby, byť pokr yté starými nánosy. Její nositelé jsou
toho názoru, že obsahuje to, čeho je dnes naléhavě zapot řebí.
V polovině června 1920, Rudolf Steiner
Prejsť na výsledky vyhľadávania