Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfskej školy

      4 
Trojčlennost sociálního organismu jako nutnost doby 
Je na čase si uvědomit, že stranické programy, které s e dochovaly z minulosti do 
přítomnosti, musí ztroskotat vzhledem ke skutečnoste m, které povstaly ze světové 
katastrofy. Programy, jejichž nositelé spolupracovali na uspořádání těchto s polečenských 
poměrů, by měly být pokládány za překonané. Těmto zastáncům by mělo být jasné, že jeji ch 
myšlenky byly nedostatečné k tomu, aby ovládly vývoj skutečností, který se vymkl m yšlení 
a vedl ke zmatku a násilnému výbuchu. Výsledkem takového poznání by měla b ýt snaha po 
takových myšlenkách, které by lépe odpovídaly skutečné mu chodu světa skutečností. 
To, co bylo jen nicotnou rutinou, bylo nazýváno praxí. Takzvaní praktikové si zvykli na 
úzce vymezenou oblast života, kterou rutinně ovládali. Scházela jim schopnost a zájem 
pozorovat tuto oblast života v širších souvislostech. Byli pyšní na to, že svou úzk ou životní 
oblast prakticky ovládají. Praktikovalo se to, co vyžadov ala rutina a takové konání vplývalo 
do všeobecného uspořádání života bez ohledu na jeho cho d. Tak se zmateně motalo jedno 
přes druhé, až z tohoto klubka skutečností vzešla světová katastrofa. Člov ěk propadl „praxi“ 
bez nosné myšlenky. Tak tomu bylo ve vedoucích vrstv ách společnosti. Teď, stojíce tváří 
v tvář současnému zmatku, se od starých navyklých myšlenek  nemůžeme oprostit. Zvykli 
jsme si pokládat to či ono za „skutečnou potřebu“ a ztratili jsme schopnost pochopit, že to, 
o čem jsme si mysleli, že je „skutečně nutné“, je uvnitř ztrouchn ivělé. V novodobém 
hospodářském řádu se toto odtržení skutečností od lid ského myšlení projevilo nejzřetelněji. 
V této oblasti života se vnitřní ztrouchnivělost projev ila proletářským socialistickým hnutím. 
Uvnitř tohoto hnutí povstal odlišný druh stranických  programů. Ty, které vzešly 
z bezprostředního zastaralého přístupu , buď kriticky požadovaly změnu vehnáním do 
zmatku, anebo očekávaly spásu od současného „vývoje“. 
Tyto programy povstaly teoreticky ze všeobecných požad avků lidstva, aniž by prakticky 
počítaly s danými skutečnostmi. Proti praxi, jež byla jen rutinou a která zavrhovala myšlení, 
s e staví socialistické myšlení, které je teorií bez pr axe. Teď, kdy realita požaduje plodné 
myšlenky žijící ve světě skutečností, ukazují se tyt o teoretické „myšlenky bez praxe“ jako 
nedostatečné. A jejich nedostatečnost bude vystupovat tím více, čím v íce bude nutné 
správným myšlením zasahovat do skutečností zmateného živ ota přítomnosti. 
Proti rutině bez myšlenek a proti teoretickým programům praxe musí dnes v určitém 
směru nastoupit dobrá vůle u lidí, kteří se snaží opravdu prakticky myslet. Lidé vy znávající 
rutinu, ve skutečnosti však nepraktičtí praktikové, by  se měli snažit pochopit, že další 
bezplánovité a bezmyšlenkovité hospodaření nevede k úniku z katastrofy, nýbrž že do ní 
bude stále více vhánět. Lidé dnes ještě nechtějí přij mout názor, že bezmyšlenkovitost, která