4
Trojčlennost sociálního organismu jako nutnost doby
Je na čase si uvědomit, že stranické programy, které s e dochovaly z minulosti do
přítomnosti, musí ztroskotat vzhledem ke skutečnoste m, které povstaly ze světové
katastrofy. Programy, jejichž nositelé spolupracovali na uspořádání těchto s polečenských
poměrů, by měly být pokládány za překonané. Těmto zastáncům by mělo být jasné, že jeji ch
myšlenky byly nedostatečné k tomu, aby ovládly vývoj skutečností, který se vymkl m yšlení
a vedl ke zmatku a násilnému výbuchu. Výsledkem takového poznání by měla b ýt snaha po
takových myšlenkách, které by lépe odpovídaly skutečné mu chodu světa skutečností.
To, co bylo jen nicotnou rutinou, bylo nazýváno praxí. Takzvaní praktikové si zvykli na
úzce vymezenou oblast života, kterou rutinně ovládali. Scházela jim schopnost a zájem
pozorovat tuto oblast života v širších souvislostech. Byli pyšní na to, že svou úzk ou životní
oblast prakticky ovládají. Praktikovalo se to, co vyžadov ala rutina a takové konání vplývalo
do všeobecného uspořádání života bez ohledu na jeho cho d. Tak se zmateně motalo jedno
přes druhé, až z tohoto klubka skutečností vzešla světová katastrofa. Člov ěk propadl „praxi“
bez nosné myšlenky. Tak tomu bylo ve vedoucích vrstv ách společnosti. Teď, stojíce tváří
v tvář současnému zmatku, se od starých navyklých myšlenek nemůžeme oprostit. Zvykli
jsme si pokládat to či ono za „skutečnou potřebu“ a ztratili jsme schopnost pochopit, že to,
o čem jsme si mysleli, že je „skutečně nutné“, je uvnitř ztrouchn ivělé. V novodobém
hospodářském řádu se toto odtržení skutečností od lid ského myšlení projevilo nejzřetelněji.
V této oblasti života se vnitřní ztrouchnivělost projev ila proletářským socialistickým hnutím.
Uvnitř tohoto hnutí povstal odlišný druh stranických programů. Ty, které vzešly
z bezprostředního zastaralého přístupu , buď kriticky požadovaly změnu vehnáním do
zmatku, anebo očekávaly spásu od současného „vývoje“.
Tyto programy povstaly teoreticky ze všeobecných požad avků lidstva, aniž by prakticky
počítaly s danými skutečnostmi. Proti praxi, jež byla jen rutinou a která zavrhovala myšlení,
s e staví socialistické myšlení, které je teorií bez pr axe. Teď, kdy realita požaduje plodné
myšlenky žijící ve světě skutečností, ukazují se tyt o teoretické „myšlenky bez praxe“ jako
nedostatečné. A jejich nedostatečnost bude vystupovat tím více, čím v íce bude nutné
správným myšlením zasahovat do skutečností zmateného živ ota přítomnosti.
Proti rutině bez myšlenek a proti teoretickým programům praxe musí dnes v určitém
směru nastoupit dobrá vůle u lidí, kteří se snaží opravdu prakticky myslet. Lidé vy znávající
rutinu, ve skutečnosti však nepraktičtí praktikové, by se měli snažit pochopit, že další
bezplánovité a bezmyšlenkovité hospodaření nevede k úniku z katastrofy, nýbrž že do ní
bude stále více vhánět. Lidé dnes ještě nechtějí přij mout názor, že bezmyšlenkovitost, která