49
postoji mno
hé přivedlo zklamání, které přinesly „národohospodářsk é“ myšlenky, hledající
svůj základ jen ve výrobě a rozdělování hmotných statků.
Zřetelně však také pozorujeme, jak nepříliš plodně v naší době takový duchovní přístup
působí. Má -li takový přístup nalézt řešení národohospodářských otázek, potom selhává.
Neboť pouhý poukaz na ducha nic neřeší. Vyjadřuje přede vším pouze jeho potřebu. Je však
bezradný, má -li mluvit o uspokojení této potřeby. V tom spočívá úkol dnešní doby. Člověk
by si měl položit otázku: Proč ani ti, kteří považují duchovní přístup k sociálnímu životu za
nutný, nedosáhli toho, aby o této nutnosti hovořili? Proč se jim nedaří národohosp odářské
myšlení skutečně produchovnit?
Odpověď na tuto otázku najdeme tehdy, pozorujeme -li vývoj myšlení u civilizovaného
lidstva v současnosti. Ty osobnosti, které prostřednictvím vzd ělání poplatného době
pronikly k nějakému světovému názoru, považují za znamení své „vyšš í“ duchovní kultury
to, mluvit o „nepoznatelném“ za věcmi. Postupně se rozšířilo mínění, že jen předpojatý
člověk může mluvit o „podstatě věcí“, o neviditelných základech viditelných věcí. Takový
názor může po nějakou dobu před přírodním poznáním obs tát. Přírodní jevy existují; a i ten,
kdo nechce proniknout k jejich základům, je může popsat, a tím dospět k určitému názoru
na ně.
U národohospodářské problematiky však takové myšlení selh ává. Neboť zde jsou
skutečnosti vytvářeny člověkem a nároky na ně vycházejí z lidského myšlení. V člověku však
žije jako podstata to, k čemu si uzavíráme poznání tím, když hovoříme o přírodě jako
o něčem „nepoznatelném“, jak je tomu u mnohých zastánců novějších životních názorů.
Tak došlo k tomu, že nedávná minulost vnesla svým vývojem do přít omnosti takové
myšlenkové zvyklosti, které, v národohospodářských skutečnostech úplně selhávají.
Můžeme například pozorovat, jak voda zamrzá, či vývoj embrya, a přitom „vznešeně“ mluvit
o „nepoznatelném“ ve světě a své současníky napomínat, aby o tomto „nepoznatelném“
nefantazírovali. Nemůžeme však tímto myšlením, vyškolen ým takovým duševním stavem,
zvládnout národohospodářské úkoly. Ty vyžadují, abychom pronikli do celistvosti lidského
života. A v něm vládne duchovně -duševno, i když se projevuje jen v požadavcích po
uspokojení hmotných potřeb.
Národohospodářskou vědu, jak ji potřebuje přítomnost, budeme mít teprve tehdy,
nebudeme- li pouze „poukazovat“ na ducha a duši, nýbrž když se opravdovým úsilím
dopracujeme ke skutečnému poznání ducha a přestaneme na něj potupně pohlížet jako na
něco nevědeckého a nedůstojného osvíceného člověka. Neboť duši člověka p orozumíme
jen tehdy, když vidíme souvislost s tím, čemu se zatím při poznávání přírody vyhýbáme.
Prejsť na výsledky vyhľadávania