51
Touha doby po myšlenkách
I dobře míněné myšlenky někdy nepřinesou žádné ovoce. To je jádrem moudrosti,
kterou dnes často slýcháme, mluvíme -li o idejích, vyslovených v požadavcích trojčlennosti
sociálního organismu. Tato moudrost by se s ohledem na vážnost doby měla připojit k jiné,
kterou dnes také často slýcháme: až budou lidé zase praco vat, pak dostane i sociální otázka
jinou tvář.
Kdo dnes tyto dvě skutečnosti neslyší, ten neslyší ani to, co se v mnohých kruzích běžně
říká. I když to není řečeno přímo, přece jen to zaznívá z mnohého, co se veřejně říká. Proti
námitkám vyvěrajícím ze starého poznání tak těžko uplatňu jeme ideje požadované
přítomnou dobou proto, protože je toto staré poznání přece tak „samozřejmé“. Jestliže
chce někdo tyto námitky vyvrátit, i ten nejlepší myslitel bude muset doznat svou porážku.
Neboť jsou nevyvratitelné; jsou samozřejmě správné.
Záleží však v životě jen na tom, že se něco řekne správně pouze z určitého hlediska?
Nezáleží spíše všechno na tom, že najdeme myšlenky, k teré mohou uvést skutečnost do
pohybu? Nespojujeme- li myšlení se smyslem pro skutečnost, právě to je v dnešním
veřejném životě jev, který škodí nejvíce.
Právě tento nedostatečný smysl pro skutečnost brzdí čl ověka, chce-li dnešní sociální
nouzi pomoci pl odnými idejemi. Člověk si již na toto nedostatečné myš lení zvykl. Dnes je
však skutečně zapotřebí, aby se právě v tomto člověk zásadně přeorientoval. K tomu však
musíme nejprve vidět, jak jsme se do takového myšlení dostali. Musíme si ukázat oblíbené
nov odobé myšlenkové postupy.
Takový populární myšlenkový postup v oboru sociálním vyplývá z životních zvyklostí
primitivních národů. Lidé se snaží vybádat, jak v „pravěku“ vládl určitý komunismus
a podobně, a z toho vyvozují závěry, co se má dnes dělat. Ve spisech, které pojednávají
o sociální otázce, se takový myšlenkový postup velmi čast o používá. A odtud pronikl do
širokých vrstev lidstva. Žije právě v tom, co dnes široké vrstvy považují za „sociální otázku “.
K těmto myšlenkám bychom mohli dospět jednodušeji, než jak se v mnoha směrech
stalo. Sociální život lidí bychom mohli přirovnat k životním zvyklostem divochů. Přišli
bychom na to, že pudy vedou k ukojení životních potřeb a k podmanění si toho, co poskytuje
příroda pro potřeby života.
Důležité je to, aby člověk tyto pudy nahradil vědomím, cílevědomým myšlením. Člověk
musí stavět na přírodních základech; jako každá bytost pot řebuje ke svému životu jídlo.
Otázka potravy je základní existenční otázkou přírody. Je vlastní každé bytosti, potřebující
Prejsť na výsledky vyhľadávania