52
potravu. Ve vztahu k
ní nemůže být o „sociálním myšlení“ vůbec hovořeno. To začíná teprve
v uspořádání, kterému přirozenost člověka podléhá svým m yšlení. Svým myšlením ovládá
přírodní síly, svým myšlením se dostává s ostatními lidmi do pracovního vztahu, díky
kterému se přírodě odejmutá potrava stává součástí sociál ního života. Pro tento život je
otázka potravy otázkou myšlení; jde jen o to, odpovědět na otázku: Které jsou ony plodné
myšlenky, které uskutečněny umožní, aby byly díky li dské práci uspokojeny lidské potřeby?
Můžeme dát za pravdu každému, kdo nyní, po vyslechnutí podobných výkladů řekne:
To je opravdu primitivní moudrost. Proč se o takové samozřejmosti vůbec mluví? Nuže,
velice rádi bychom s takovým uvažováním přestali, kdyby lidé, kteří o těchto skutečn ostech
mluví, nebyli těmi, kteří ke škodě zdravého sociálníh o myšlení vypouští svá moudra, „že
přece myšlenky nemohou žádnou potravu vyrábět“.
A podobně je tomu také s onou druhou moudrostí, pomocí které bychom se rádi
vyhnuli vážnosti sociální otázky: jde tu především o to, aby lidé zase pracovali. Člověk
pracuje, když v jeho duši klíčí myšlenka, která jej pobízí k práci. Má -li potom pracovat
s ohledem na v souvislosti sociálního života, pociťuje svoji existen ci jako důstojnou člověka
jen tehdy, když v tomto životě vládnou myšlenky, které jeho práci ukazují ve světle této
lidské důstojnosti. Socialisticky orientované kruhy b y ovšem rádi tento popud k práci
nahradily nucenou prací. To je právě jejich způsob, vyh nout se pochopení potřebných,
plodných sociálních myšlenek.
Svět je v takovém stavu, ve kterém je nyní, právě díky těm, kteř í účinnost idejí
znemožňují svým útěkem před nimi. Záchrana je možná jen tehdy, když se sjednotí v silnou
moc ti, kteří jsou ještě schopni v sobě vyvinout dostatečné vědomí o těchto skutečnostech.
Ti v této vážné době nesmějí být malomyslní. Ještě dnes js ou potupně nazýváni jako
„nepraktičtí idealisté, fantastičtí utopisté“ apod. Jej ich povinností je budovat, zatím co
posměváčci budou bořit. Neboť padnou ti, kteří současn ost přivedli tak „velkolepě“ daleko,
ti, kteří ve znamení útěku před myšlením vybudovali a nebo chtějí budovat svoji praxi na
vratkých základech klamné „skutečnosti“. Jejich jediné myšlení se dnes vyčerpává tím, že si
o své praxi činí iluze a tupením pravé životní praxe získávají laciné uspokojení . Vidět jasně
do toho, co se nezaujatému rozumu nabízí v tomto směru, je dnes nejdůležitější životní
úlohou všech těch, kteří se nezaleknou před nutností nového myšlení. Život doby žízní po
tvořivých myšlenkách. Žízeň nepom ine, i kdyby se bezmyšlenkovité chování nepřátel
myšlení sebe více snažilo o jeho omámení.
Prejsť na výsledky vyhľadávania