56
čtenářů, bylo by možné se spokojit s
uznáním jejich samozřejmosti. Někdo by také mohl
s gestem moralisty ujišťovat, že nemůže být přítelem po kroku a svobody ten, kdo by proti
nim chtěl něco namítat. Dokonce se již nyní ozývají hl asy, které zdůrazňují, že tato válka
přece přinesla poučení, že vyšší politiku přítomnos ti dnes uskutečňuje pouze takový
myslitel, který se hlásí k takovému nebo podobnému ideálu a podle toho jedná.
Debaty o „názorech“ a o tom, že musí být zastupován ten či onen názor proto, ž e se
v něj věří, nevedou nikdy k východisku pro praktické jednání. Stačí jen bystře sl edovat
skutečnost. Pro příslušníka středoevropských států ne mohou mít cenu žádné výklady
o „všeobecně lidském“ oprávnění cílů Dohody *
, takřka o jejich „kráse“, nýbrž cenu má
pouze poznání skutečného poměru jejich sil v životě národů.
Proto bude v následujících řádcích popisována skutečná podoba cílů D ohody tak, jak
se jeví pro Evropu, bez ohledu na okolnost, že mnohé , co tu bude řečeno, nemůže znít
příjemně vůdcům Dohody. Jen takto orientovaným myšlen ím lze dospět k praktickým
podnětům. Věci budou vysloveny poněkud ostře, proto že ze zmíněných důvodů tomu tak
musí být. Výslovně budiž podotknuto, že toto vyjádř ení nebude zabarveno žádnými
náladami, nýbrž bude jen a jen střízlivým pozorováním skutečností posledních de setiletí.
Pochopit to, o co Dohoda usi luje, musí být základem pro směrnice, jež mají být n alezeny
pro Střední Evropu. Nechat se oslnit tím, co říká Doh oda, vede na nejhorší scestí.
Je naprosto nevděčným úkolem obracet se z donucení proti představám, které si
klamně získaly mimořádnou měrou roz um i srdce lidí, a které se ještě nad to zdají být
výsledkem „opravdového historického vývoje lidstva k nejušlechtilejší demokracii“.
A přece to, co následuje, musí být postaveno na základě sm ýšlení, za prvé, že přijímat
Wilsonovo chtění musí být logickou neřestí pro přís lušníky středoevropských
a východoevropských národů, a za druhé také, že v této válce – i po ní – každý jednotlivý
čin a opatření se musí uskutečnit tak, aby se toto wilsonovs ké a dohodové chtění nutně
zlomilo o zdraví a plodnost těchto opatření a činů.
Do výrazu, který dal Wilson svému chtění, jsou pochyb ným způsobem vtajeny válečné
cíle Dohody, které se snaží zakrýt svou pravou podobu. Když se zabýváme jeho prohlášením,
máme zároveň co činit s těmito válečnými cíli.
V přítomné době nesmí záležet na sebeduchaplnějším pojmo vém vyvrácení Wilsonova
„programu“. Dnes nejde o rozbory, které by měly rozhodnout o tom, kdo má pravdu nebo
ne. V oblasti, o kterou tu jde, má cenu pouze to, co v sobě nese zárodek budoucího dění;
a myšlenky, které jsou ve Střední Evropě myšleny a vyslovovány jako zárodky pro dnešní
a budoucí jednání, mají cenu jen tehdy, postupují -li v naznačeném smyslu.
Prejsť na výsledky vyhľadávania