Neprihlásený užívateľ | Prihlásiť sa

Pedagogický základ waldorfskej školy

      57 
Wilsonova slova nejsou pronesena lidumilným literátem. 
Jsou vlajkou pro činy, pro něž 
se Američané vyzbrojují a jež Dohoda po tři léta podniká proti Střední Evropě. S kutečnost 
je taková, že Střední Evropa musí bojovat proti těm, kt eří pod touto vlajkou prohlašují, že 
jdou do boje pro blaho lidstva, pro osvobození národů. 
Dohoda a Wilson mluví jen o tom, za co prý bojují. Jejich slova mají agitační moc. Tato 
jejich vábivá síla se stává stále povážlivější. Ve Střední  Evropě existují lidé, kteří se jistě 
nechtějí přiznat k tomu, že mluví jako Wilson, ale jejich ideje zní podo bně jako jeho slova. 
Kdo zná v hlubším smyslu původ této války, nemůže jinak, než zd ůrazňovat, že je nutné, 
aby program Dohody a Wilsona byl Střední Evropou co nejostřeji odmítnut. Neboť reálné 
smělé vyhlídky tohoto programu, vedle jeho morální os lnivosti, spočívají v okolnosti, že 
chce využít národních instinktů Střední a Východní Evropy, aby tyto národy morálně 
politickým přepadením uvedl do hospodářské závislosti  na angloamerikanismu. Duchovní 
závislost by potom byla pouze nutným reálným důsledkem . 
Kdo ví, že se v zasvěcených anglických kruzích od předešlého století mluvilo o „příští 
světové válce“ jako o události, která musí angloameričanům přinést světovládu, nemůže 
přikládat zvláštní váhu okolnosti, že vůdcové dohodovýc h národů tvrdí, že byli překvapeni 
touto válkou nebo že jí chtěli zabránit – byť by toto ujišťování snad i bylo subjektivní 
pravdou u těch, kteří s ním právě přicházejí. Neboť ti, kteří mluvili o „nadcházející světové 
válce“ jako o neodvratné události, počítali se skutečnými, historick y národnostními silami 
Evropy. Počítali s instinkty evropských národů, zejména slovanských. A chtěli ideály těchto 
slovanských národů vést a využít jich tak, aby sloužily národnostnímu angloamerick ému 
egoismu. Dále počítali se zánikem románství, na jehož zř íceninách se chtěli sami rozpínat. 
Počítají tedy s velkorysými, historicky národnostními hledisky, jež chtějí postavit do služeb 
svých vlastních cílů. A tyto cíle vedou – byť to také bylo sebe silněji popíráno ze strany 
Dohody – k úmyslu rozdrtit středoevropské státní útvary. 
J e správné zcela střízlivě zdůraznit, že cílem vůdců Do hody je rozdrcení Střední Evropy, 
neboť jen zdůraznění tohoto cíle může být odpovědí n a silně působivé výroky Dohody – ale 
nemá žádnou cenu odpověď, která by byla negativní, která by chtěla vyvracet to, co Dohoda 
říká. Proto bude následující odpověď kladná, a ukáže na skutečnosti, které z hlediska Střední 
Evropy svědčí proti Dohodě. 
Jen poznání, že tomu tak je, může Střední Evropě přin ést podněty, které ji vyvedou ze 
zmatku přítomnosti. Středoevropské státní útvary se mo hou postavit výhradně na to 
stanovisko, kde učiní program Dohody neúčinný svými v lastními opatřeními. Dohodový 
program – více nebo méně vyslovený nebo nevyslovený – spočívá na těchto třech 
předpokladech: