57
Wilsonova slova nejsou pronesena lidumilným literátem.
Jsou vlajkou pro činy, pro něž
se Američané vyzbrojují a jež Dohoda po tři léta podniká proti Střední Evropě. S kutečnost
je taková, že Střední Evropa musí bojovat proti těm, kt eří pod touto vlajkou prohlašují, že
jdou do boje pro blaho lidstva, pro osvobození národů.
Dohoda a Wilson mluví jen o tom, za co prý bojují. Jejich slova mají agitační moc. Tato
jejich vábivá síla se stává stále povážlivější. Ve Střední Evropě existují lidé, kteří se jistě
nechtějí přiznat k tomu, že mluví jako Wilson, ale jejich ideje zní podo bně jako jeho slova.
Kdo zná v hlubším smyslu původ této války, nemůže jinak, než zd ůrazňovat, že je nutné,
aby program Dohody a Wilsona byl Střední Evropou co nejostřeji odmítnut. Neboť reálné
smělé vyhlídky tohoto programu, vedle jeho morální os lnivosti, spočívají v okolnosti, že
chce využít národních instinktů Střední a Východní Evropy, aby tyto národy morálně
politickým přepadením uvedl do hospodářské závislosti na angloamerikanismu. Duchovní
závislost by potom byla pouze nutným reálným důsledkem .
Kdo ví, že se v zasvěcených anglických kruzích od předešlého století mluvilo o „příští
světové válce“ jako o události, která musí angloameričanům přinést světovládu, nemůže
přikládat zvláštní váhu okolnosti, že vůdcové dohodovýc h národů tvrdí, že byli překvapeni
touto válkou nebo že jí chtěli zabránit – byť by toto ujišťování snad i bylo subjektivní
pravdou u těch, kteří s ním právě přicházejí. Neboť ti, kteří mluvili o „nadcházející světové
válce“ jako o neodvratné události, počítali se skutečnými, historick y národnostními silami
Evropy. Počítali s instinkty evropských národů, zejména slovanských. A chtěli ideály těchto
slovanských národů vést a využít jich tak, aby sloužily národnostnímu angloamerick ému
egoismu. Dále počítali se zánikem románství, na jehož zř íceninách se chtěli sami rozpínat.
Počítají tedy s velkorysými, historicky národnostními hledisky, jež chtějí postavit do služeb
svých vlastních cílů. A tyto cíle vedou – byť to také bylo sebe silněji popíráno ze strany
Dohody – k úmyslu rozdrtit středoevropské státní útvary.
J e správné zcela střízlivě zdůraznit, že cílem vůdců Do hody je rozdrcení Střední Evropy,
neboť jen zdůraznění tohoto cíle může být odpovědí n a silně působivé výroky Dohody – ale
nemá žádnou cenu odpověď, která by byla negativní, která by chtěla vyvracet to, co Dohoda
říká. Proto bude následující odpověď kladná, a ukáže na skutečnosti, které z hlediska Střední
Evropy svědčí proti Dohodě.
Jen poznání, že tomu tak je, může Střední Evropě přin ést podněty, které ji vyvedou ze
zmatku přítomnosti. Středoevropské státní útvary se mo hou postavit výhradně na to
stanovisko, kde učiní program Dohody neúčinný svými v lastními opatřeními. Dohodový
program – více nebo méně vyslovený nebo nevyslovený – spočívá na těchto třech
předpokladech:
Prejsť na výsledky vyhľadávania