5
byla zaměněna s
životní praxí, vedla do zmatku. Opovrhují zastánci výše jmenovaného
myšlení jako „nepraktickými idealisty“ a nechtějí připustit, že svým přístupem činí to
nejnepraktičtější a že sami dokonce vystupují jako „idealisté“ v tom nejhorším smyslu.
Na druhé straně však tam, kde vládne teoretický „požadave k nevycházející z praxe“,
chtějí lidé vydobýt důstojné postavení i pro onu třídu lidí, jež má pocit, že dosud takové
postavení nemá. Nepozorují však, že takové požadavky chtě jí vybojovat bez skutečného
názoru na životní nutnost sociálního společenského řádu . Jsou toho mínění, že když si
vybojují moc pro teoreticky vytýčené, avšak nepraktick é požadavky, budou pak moci jako
zázrakem dosáhnout toho, o co usilují.
A tak ten, který to poctivě myslí s lidstvem i s onou třídou, která vznáší své požadavky
v důsledku útlaku proletariátu a který je přesvědčen, že výše uvedeným způsobem dojd e
svého cíle, ten se musí zabývat otázkou: Co by se mělo udělat, jestliže se na jedné straně
trvá na programech, které byly vyvráceny světovými událo stmi a na druhé straně by měly
zvítězit takové požadavky, které nevedou k potřebám samotného života pro možný sociální
řád?
Možná se to dnes myslí s proletariátem dobře, ale není tu objektivní poctivost, jestliže
nejsou pochopitelné programy, ke kterým se proletariát hlásí. Tyto programy nevedou
k jeho vytoužené spáse, ale k zániku evropské kultury, se kterým bude také zpečetěn a
i zhouba proletariátu. Vůči proletariátu bude zachována pocti vost jen tehdy, jestliže mu
pomůžeme pochopit, že to, oč nevědomě usiluje, nemů že dosáhnout pomocí programů,
které si přisvojil.
Proletariát žije ve velkém omylu. Viděl, jak byly v posledních stoletích lidské zájmy
postupně úplně vysáty hospodářskou sférou. Musel se dí vat, jak byly právní formy lidského
společenského života ustanoveny na základě hospodářských forem moci a jejich potřeb;
mohl pozorovat, jak byl veškerý duchovní život, zvlášt ě pak výchova a školství, vybudován
na hospodářských základech ve státě, který byl na hospodář ství závislý. Proletariát přijal
ničivou pověru, že veškerý právní a duchovní život přirozeně a nutně vyplývá
z hospodářských forem. Tato pověra dnes převládá i u široké vrstvy neproletářů. To, co
v posledních stoletích vyvstalo jako projev doby – závislost duchovního a právního života
na životě hospodářském – to se pokládá za přirozenou nutnost. Nevidí se to, co je pravda;
že tato závislost vehnala lidstvo do katastrofy a že se člověk oddává pověře, že potřebujeme
jen jiný hospodářský řád, a to takový, který by sám ze sebe vytvořil jiný právní a duchovní
život. Je zde snaha hospodářský řád jenom pozměnit, mís to toho, aby se pochopilo, že je
zapotřebí tuto závislost duchovního a právního života na hospodářských formách zrušit.
Prejsť na výsledky vyhľadávania