60
poměrů s
politickým konzervativismem, který se pak může klidně vyvíjet podle své vlastní
podstaty.
Hospodářské poměry vyžadují ke své úspěšnosti účelnou výhodnost, oportunismus,
který upravuje jejich řád jen podle jejich vlastní pod staty. Jestliže jsou hospodářská opatření
v jiné souvislosti s politickými a všeobecně lidskými požadavky, než jen v takové, která je
jejich samozřejmou životní souvislostí na základě jejic h vlastního zákonodárství a správy,
jež jim přísluší, musí docházet ke sporům. Tím nejso u míněny jen vnitřní spory ve státech,
ale převážně takové, které se vybíjejí na venek v politických obtížích a ve válečných
srážkách.
Všeobecně lidské poměry a s nimi spjaté otázky po svobodě národů vyžadují ve smyslu
přítomnosti i budoucnosti – jako svůj základ – individuální svobodu člověka. V tomto směru
se nebude reálně uvažovat, dokud se věří, že je možné mluvit o svobodě nebo osvobození
národů, aniž by spočívaly na individuální svobodě člověk a, a dokud se neuzná, že se
skutečnou individuální svobodou je nutně spojeno osv obození národů, protože toto
osvobození se musí přirozeně vyvinout jako důsledek individuální svobody.
Člověk musí mít možnost hlásit se k určitému národu, k určitému náboženskému
společenství a vůbec ke všem vazbám, které vyplývají z jeho všeobecně lidských aspirací,
aniž by mu v tom překážela jeho politická nebo hospodářská vazba.
Musí být uznáno, že všechny formy státní struktury, h istoricky vzniklé, mohou
osvobodit lidi, pokud je to v jejich vlastním zájmu, jak je tomu v nejvyšším smyslu právě
u středoevropských států. Na parlamentní utváření se těcht o států může být dnes pohlíženo
jako na nutné z důvodů historického vývoje a cítění národů, kdežto s otázkami, které jsou
vzhledem k válečným zmatkům dnes předkládány světové veřejnosti, s ouvisí jen
charakterizovaná trojčlennost státního uspořádání.
Co se týká parlamentarismu, nemění nic na poměrech, kter é vedly do nynějšího
zmatku. Západní národy mluví o parlamentarismu jen proto, že nechápou nic ze
středoevropských poměrů a oddávají se víře, že věc, kterou pokládají za správnou pro svůj
zájem, musí sloužit jako všeobecná světová šablona. I když má ve Střední Evropě
rozhodovat parlamentarismus, je pro ni užitečný jen tako vý, ve kterém se politické,
hospodářské a všeobecně lidské poměry rozvíjejí nezávisle na sobě v zákonodárství i ve
správě, a tak se opírají o sebe navzájem, místo aby se do sebe zaplétaly ve svém působení
navenek a vybíjely se ve střetech. Od těchto příčin, které ve dou ke sporům, osvobodí
Střední Evropa sebe i svět tehdy, jestliže vyloučí ze svých sociálních str uktur jmenované
navzájem se rušící vlivy oněch tří oblastí lidského ž ivota.
Prejsť na výsledky vyhľadávania