62
Uznat a
přijmout jako cíl středoevropského snažení oddělení v ěcí politických,
hospodářských a všeobecně lidských v zákonodárství, ve správě a v sociální struktuře – to
ochromuje síly západních mocností. To je nutí, aby si – vedle středoevropských
a východních mocností, kde vládnou stejné podmínky – představily takovou skutečnost,
v níž se západní mocnosti omezí na to, že si jako státní ú tvary vytvoří na základě svých
národních instinktů sobě přiměřenou struk turu a nechají národy střední i východní Evropy,
aby svoje společenství prožívaly ve smyslu skutečného osvobození lidí a to v prostoru jim
přirozeně náležejícím, bez škodlivých zásahů, které by ly příčinou této války. Oproti tomu se
dnes západní mocnosti domnívají, že ve světovém konfl iktu může rozhodovat pouze jejich
jediná vůle.
Všechno záleží na poznání následujícího rozdílu. Na jedn é straně by se měly upravit
poměry mezi státy, národy i mezi jednotlivými lidmi, jestliže v základu těchto vztahů působí
n a venek to, co je výsledkem oddělení oněch tří život ních oblastí. Na druhé straně se tyto
poměry utvářejí zcela jinak, jestliže jsou do tohoto p ůsobení vpleteny spory, vznikající jako
následek sloučení těchto oblastí. Až se v budoucnosti budou psát úvodní dějiny této války,
ukáže se přímo, jak tato válka vznikla nešťastným vzájemn ým narušováním oněch tří
životních oblastí ve styku mezi národy.
Při oddělení těchto tří oblastí působí na venek síla každé jednotlivé oblasti života na
ony dvě ostatní harmonicky; zvláště síly hospodářského zájmu vyrovnávají rozpory
vznikající na politické půdě, a oblast všeobecně lidských zájmů může rozvíjet svou s ílu, která
spojuje národy. A právě tato národy spojující síla je uváděna do stavu úplné neúčinnosti,
musí -li vystupova t na venek zatížena politickými a hospodářskými rozpory. V ničem se lidé
v poslední době neoddávali většímu klamu, než co se týk á této spojitosti.
Nepochopili, že všeobecně -lidské poměry na venek mohou rozvíjet svoji pravou sí lu
jen tehdy, jsou- li vnitřně vybudovány na základě svobodného spolčování, korporování. Pak
působí v souvislosti s hospodářskými zájmy tak, že se postupem tohoto působe ní přirozeně,
živě vyvíjí to, co lidé mylně chtějí uvést do pochy bné existence vytvořením utopických,
nadstátních organizací – nemožných rozhodčích soudů, wilsonovského „Svazu náro dů“
apod., které nemohou vést k ničemu jinému, než k neustálému poručnictví jiných států nad
Střední Evropou. Tyto věci mají takovou vadu, kterou trpí všechno, co je vnucováno
skutečnostem na základě abstraktních přání. Tím, co z de bylo naznačeno, se uvolní cesta
pro vývoj, který usiluje o uskutečnění na základě reality , a proto je sám reálný.
Rudolf Steiner
v červenci 1917
Prejsť na výsledky vyhľadávania