64
zastavují před takovými obtížemi, způsobují tím kompli
kace, které se později vybíjejí
násilně. A konečně tato válka se svou zvláštností, se kterou se vy víjí, není ničím jiným než
vybíjením se obtíží, jejichž odstranění správnou, ji nou cestou – dokud byl ještě čas – bylo
zanedbáno.
Wilsonův program vychází ze záměru znemožnit ve světě to, co je oprávněným úkolem
a životní podmínkou středoevropských států. Proti tomu programu musí být postaveno to,
k čemu se dojde ve Střední Evropě, nebude -li tento postup rušen násilným poškozováním
středoevropského života. Proti tomu programu se musí ukázat, co může učinit pouze
Střední Evropa na základě toho, co zde bylo historicky vykonáno – jestliže se nespojí
s Dohodou, která nemůže mít žádný zájem na tom, aby vedla Střední Evropu k jejímu
přirozenému vývoji.
Jak se nyní věci mají, má Německo a Rakousko jen trojí volbu:
1. Očekávat za všech okolností vítězství svých zbraní, v naději, že jim umožní, aby splnily
svůj středoevropský úkol.
2. Sjednat s Dohodou mír na základě jejího nynějšího programu a tím jít vstříc svému
jistému rozvrácení.
3. Vyjádřit se k tomu, co by pokládaly ve smyslu skutečných poměrů za v ýsledek míru.
Tím by poskytly světu možnost – po jasném prohlédnutí poměrů a snah Střední Evropy
– ponechat národům zvolit si buď program založený na skute čnostech, který
evropským lidem přinese skutečnou svobodu a tím již zcela samozřejmě i svobodu
národů – anebo klamné programy Západu a Ameriky, jež sice mluví o svobodě, ale
v pravdě celé Evropě znemožňují život.
My Středoevropané dosud budíme dojem, jako bychom se p řed Západem ostýchali říci,
co musíme chtít, zatím co Západ nás přímo zaplavuje proj evy svého chtění. Tím Západ
vyvolává dojem, že jen on sám chce něco učinit pro do bro lidstva a my že se jen snažíme
kazit jeho chvályhodné úsilí takovými věcmi jako militar ismem – kdežto tvůrcem našeho
militarismu je ve skutečnosti samotný Západ tím, na co s e již dávno připravil a o co se stále
více snaží, totiž, aby z nás učinil lidské loutky.
Jistě byly tyto a podobné věci již často vysloveny; nezáleží přece na tom , že je řekl ten
či onen, ale je snaha o to, aby se opravdu staly vůdčím podnětem středoevropsk ého konání,
a aby svět nabyl dojmu, že od Střední Evropy nemůže oč ekávat nic jiného, než že se chopí
zbraně vždy, když ji Evropě druzí vnutí. Co nyní západ ní národy nazývají německým
militarisme m, to ukuly během staletého vývoje a záleží jenom na nich, nikoli na Německu,