6
V
současném světovém vývoji již nemůže jít o to, usilovat o jiný způsob závislosti
právního a duchovního života na životě hospodářském. Jde však o to, vytvořit takový
hospodářský život, v němž jsou odborně spravovány pouze výroba a oběh zboží, v němž
však postavení člověka v hospodářském koloběhu nebude nijak působit na jeho práv ní
postavení vůči jiným lidem a kde bude mít možnost rozvinout své vrozené schopnos ti
prostřednictvím výchovy a školy. V minulosti byl právní a duševní život nadstavbou
hospodářského života. V budoucnosti se právní a duševní život mají stát samostatnými
články sociálního organismu vedle hospodářské sféry. Op atření, která je zapotřebí uvnitř
této sféry provést, mají vyplynout z hospodářských zkušeností a ze vztahu lidí k jednotlivým
hospodářským odvětvím. Mají vznikat sdružení z profesních stavů a ze vzájemně
prostoupených zájmů výrobců a spotřebitelů, jež směrem vzhůru vyústí v ústřední
hospodářskou správu. Ti lidé, kteří jsou součástí hosp odářské organizace, vytvářejí
s ohledem na správu a zastupování samotnou právní společnost, ve které bude řízeno vše
na základě zralého úsudku jednotlivého dospělého člověk a. Tady se na základě
demokratických zásad utvoří vše, co činí člověka rovným vůči každému jinému člověku. Ve
správě právní společnosti je řízeno např. pracovní právo (způsob, míra a čas práce). Tím se
toto řízení vyčleňuje z hospodářské sféry. Dělník v hospodářském životě svobodně uzavírá
smlouvy s těmi, se kterými musí společně vyrábět. O jeho hospodářské spolupráci v určitém
výrobním odvětví musí rozhodovat hospodářská odborná zk ušenost; o využití své pracovní
síly spolurozhoduje jako dospělý člověk na demokratick ém právním základě mimo
hospodářskou sféru.
Tak, jako je právní život (správa státu) řízen samostatným, na hospodářském životě
nezávislým právním článkem sociálního organismu, tak je i v úplné svobodě řízen duchovní
život (výchova a škola) samostatným článkem sociální pospolitosti. Neboť právě tak, jako
nemůže být zdravý hospodářský život sloučen v jedno s právním článkem sociálního
organismu, ve kter ém se musí dít vše na základě úsudku všech stejně post avených
dospělých lidí, právě tak nemůže být správa duchovního života závislá na zákonech,
nařízeních apod., které vycházejí z úsudku dospělých lidí. Duchovní život potřebuje
samosprávu, kterou tvoří jen lidská a pedagogická hlediska. Jen v takovéto samosprávě
mohou být ve prospěch sociálního života opravdově pěst ovány individuální schopnosti,
existující jako vlohy v lidské pospolitosti.
Kdo má možnost ve skutečné životní praxi nepředpojatě zkoumat životní podmínky
sociálního organismu na současném stupni lidského vývoj e, jistě nemůže dojít k žádnému
jinému závěru než k tomu, že k ozdravení tohoto organismu je zapotřebí trojčlennosti:
samostatného duchovního, právního a stejně tak hospodářského organismu. Jistě to
Prejsť na výsledky vyhľadávania